Počátky realismu v české literatuře

Epigramy

- vznikaly průběžně už od pobytu v Rusku, jejich soubor má 5 oddílů ironicky věnovaných: církvi, králi, vlasti, Múzám, světu. Jsou ironické, čistě komické, sarkastické; lehkost, prostota.

Kapitola o kritice – studie, v níž formuloval své názory na kritiku jako druh tvorby:

1. Hodnotit, posuzovat dílo znamená nejen hanět, ale i chválit. 2. Každé posouzení musí být zdůvodněno. 3. Není nutno, aby kritik to, co posuzuje, sám dovedl lépe napsat. 4. Napsat dobrou kritiku je těžší než mnohé jiné literární výtvory

Božena Němcová (1820? – 1862)

První velká česká spisovatelka, zakladatelka novodobé české prózy, měla osobitý, přirozený vypravěčský talent. Často, zejm. v těžkých dobách se stávala symbolem úsilí českého národa o svébytnou literaturu, vryla se tak do povědomí celého národa.

Mnohé bylo jinak, než jak to napsala, ale všechno bylo tak, jak si vysnila. Střetají se v ní dva světy: představa a její vlastní životní zkušenost.

Život: narodila se ve Vídni, datum, původ a okolnosti zůstávají nejasné, dětství v rodině Panklových (panský kočí) v Ratibořicích. Existuje více teorií o tom, čí by mohla být dcerou, dokonce by mohla být i dcerou sestry kněžny Zaháňské - Dorothey. Také se dnes téměř jistě ví, že se musela narodit o minimálně 3 roky dříve. V 17 letech provdána za úředníka Josefa Němce - oba byli velcí vlastenci, ale jinak velice rozdílní, nerozuměli si. Často se stěhovali (Praha, Chodsko, Litomyšl, Slovensko, Uhry), měla 4 děti, rodina často trpěla bídou, avšak zřejmě i proto, že hospodaření a péče o rodinu a domácnost nebyly její silnou stránkou. Více ji zajímal společenský život, kde mohla prezentovat svůj intelekt a šarm. Němcová snad celý život hledala opravdovou lásku, pochopení, duchovní souznění…nenacházela, zůstávaly jen nenaplněné touhy.

O životě a názorech Němcové se můžeme hodně dovědět z jejích dopisů. V literárním díle zase najdeme spíš to, o čem snila, jak chtěla, aby život vypadal. Proto rozpory (problémy, konflikty, vztahy) ve společnosti (vůbec v životě) sice vidí, zachycuje, ale snaží se je harmonizovat, zmírňovat, řešit smírem. Jednotlivé povídky se pak liší ostrostí vidění a intenzitou vnímání problémů a mírou idealizace. Celé dílo Němcové je prodchnuto vírou ve spravedlivější uspořádání a ve vítězství mravních hodnot:

Pohádky – sběratelka i vypravěčka, sbírala různé žánry lidové slovesnosti (fantastické i humorné pohádky, pověsti, legendy), české umělecky převyprávěla - Národní báchorky a pověsti (první dílo)– Princ Bajaja, Chytrá horákyně, Sůl nad zlato, O 12 měsíčkách…; naopak slovenské zachytila jako sběratelka v původní lidové podobě - Slovenské pohádky a pověsti.

Publicistická tvorba - cestopisné a národopisné články, např. Obrazy z okolí domažlického – zachytila tradiční kulturu a lidový svět Chodska; podobně i články o Slovensku.