Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




strakonicky_dudak

PDF
Stáhnout kompletní materiál zdarma (806,21 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.

Znění tohoto textu vychází z díla Strakonický dudák tak, jak bylo vydáno v nakladatelství Albatros v roce 1979 (TYL, Josef Kajetán. Strakonický dudák : národní báchorka se zpěvy o třech dějstvích ve zpracování Jiřího Frejky. 2. vyd. Praha : Albatros, 1979. 113 s. Klub mladých čtenářů.). Autorem portrétu Josefa Kajetána Tyla na obálce e-knihy je Jan Vilímek. Citační záznam této e-knihy: TYL, Josef Kajetán. Strakonický dudák [online]. 1. vyd. Praha : Městská knihovna v Praze, 2011 [aktuální datum citace e-knihy – př. cit. rrrr-mm-dd]. Dostupné z WWW: <http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/37/06/51/strakonicky_dudak.pdf>. Verze 1.0 z 23. 3. 2010. Vydání (obálka, grafická úprava), jehoţ autorem je Městská knihovna v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyuţívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko. Text díla (Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák), publikovaného Městskou knihovnou v Praze, není vázán autorskými právy. 4 DĚJSTVÍ PRVNÍ VÝSTUP 1., prolog před oponou Vystoupí Vocilka v nevalném obleku, který však střihem prozrazuje lepší časy (Vocilka mívá dlouhé vlasy, kníry a bradičku, na zádech malý vak, v ruce tlustou hůl), a zpívá: Celý svět je jako koule, těţko na něm stát jen nohama; nechce-li mít člověk boule, musí se ho chytat rukama. Tu to klouţe, tam se boří, tu je louţe, tam to hoří: člověk má se jen co točit, nechce-li si uši smočit. Kdo však umí chytře hrát, dovede tu pevně stát. 5 Vocilka rozhrne oponu příštího obrazu a zmizí. Proměna VÝSTUP 2. Před hospodou ve vsi o pěkné hodince. Děti hledí oknem do šenkovny. Je právě po tanci, ozývá se ještě výskání, tleskání a dupání. Šavlička s motivem: „Generál Laudon jede skrz vesnici“ a Koděra z hospody. ŠAVLIČKA: I aby do toho prachmilión granátů! Já vím také, co je kus legrace a zábavy, ale tohle vaše vyraţení s kozlíkem – to je mi milé jako březová mast našeho profousa. KODĚRA: Aj, aj, milý chlapče, coţpak se stal z tebe poustevník? Veselost je ta nejlepší apatyka, a tanec vojáka nezabije. ŠAVLIČKA: I coţ je o tanec – mangari! Voják má podle toho podešve, nebýt jen při něm těch vašich zlořečených dud. KODĚRA: A mordije jo, tak říkáš nebýt? I toť by pak bylo celé posvícení jako kaše bez omastku a perníku. ŠAVLIČKA: Měli byste mít pořádnou tureckou kapelu – plnou kruchtu muzikantů, helikóny, křídlovky, pozouny – KODĚRA: I, i, copak ti napadá. Aťsi jen jednají ty novomódní plechy po městech, aťsi! My tu drţíme na dudy; to je poctivá, staročeská muzika. ŠAVLIČKA: Ţe by z ní myši utekly. KODĚRA: Ó, já se při ní zmláda jaktěţiv dost vytrdloval. ŠAVLIČKA: To věřím, protoţe jste jaktěţiv jiné intrády neslyšel; ale kdo byl na vojně – KODĚRA: To věřím, ten zná muziku – aţ někdy záda brní. 6 VÝSTUP 3. Z hospody vyjde několik chasníků, někteří jenom pro ochlazení, jiní s rosolkou a pivem, i zavdávají děvčatům. Kalafuna jde s houslemi v ruce. Švanda s dudami. Předešlí. KALAFUNA: Tak zase do kola, mládenci, dokud mi šmytec hupsá, zahrajeme vám něco od podlahy. ŠAVLIČKA: Buď rád, skřípale, ţe tě nikdo neslyší. KALAFUNA: Skřípale? Hehe! – Kdybych tě neznal, Šavličko, myslil bych, ţe mi chceš míchat ţlučí. Já jsem starý primárius. ŠAVLIČKA: Ty? To si přijď k nám poslechnout primáriusa, kdyţ přijede takhle nějaký z Babylónu – nebo odkudsi. Ten hraje, divţe si neutrhne ruce, a posluchači dostávají křeče. KODĚRA: I hrome! KALAFUNA: He, he – to by byla pěkná muzika! ŠAVLIČKA: Teď se nesmí hrát – (napodobí hraní na housle) tidli dity, didlity – to by nabral! – teď to musí chodit: prásk, bum, šrum – a zase: dlajdlajlaj, jako kdyţ se dva hubičkují – to padají tolary. KODĚRA: Tolary? ŠAVLIČKA: Teď se vydělají muzikou zlořečené peníze. KALAFUNA: Ţe vydělají? ŠAVLIČKA: Mangari, jako smetí! Tisíce. KALAFUNA: To je mluvka. ŠAVLIČKA: Tisíce, povídám, smete takový muzikant podle nejnovější noty za večer! ŠVANDA: A nač takový člověk hraje? 7 ŠAVLIČKA: Nač? No – na ledaco. ŠVANDA: Také na dudy? ŠAVLIČKA: Na du … hahaha! To by ještě scházelo. KODĚRA: Pročpak? Vţdyť je to kus poctivé muziky. Dudy pocházejí z časů – ŠAVLIČKA: Krále Holce. KODĚRA: I tuhle náš lid začíná uţ jaksi po jiné muzice uši nastrkovat; ale dokud jsem tady rychtářem já, musí se drţet na dudy. A ve městech? Myslím, ţe by si tam také jednou mohli uši namastit dudami! (Odejde.) ŠAVLIČKA: Inu, dávaly se uţ koncerty na drnkačku, proč by to nešlo taky s dudami? Mangari! Ale musel by člověk něco umět – rozumíme? KALAFUNA: I coţ je o to! Švanda to umí z fundamentu; dnes to arci vidět není, kdyţ mu láska tlačí na osrdí – he he! – a z toho má potom ten krátký dech. ŠAVLIČKA: Pro holku bys věšel hlavu jako zmoklý kapoun? Škoda ţe neznáš nějakou onačejší muziku neţ ty dudy, mohl bys rovnou do světa a vydělávat peníze; potom bys neměl s láskou ţádných hořkostí. Peníze dokáţou, nač si jen pomyslíš. Kdo má cvoky, podepírá boky. Peníze jsou pány světa, dukát, to je pravý rek, a co někdy stovka umí, to by člověk sotva řek. Bez peněz 8 se nechce ţít, bez peněz se utopit. Bez peněz, ach bez peněz, ţiješ hůř neţli ten pes. Jenom k nebeské armádě aţ se budem jednou brát, ano, jen v tom těţkém pádě bez peněz to půjde snad. Vrátí se do hospody, všechna chasa s ním; jen Kalafuna a Švanda zůstanou vpředu. KALAFUNA (po chvilce): Jářku, Švando, máme tady civět pánubohu do oken? Pojď, snad cvrnkne někdo dvacetníkem. ŠVANDA: Jdi jen sám – nemám dechu – mně je tuhle (sahá si na srdce), jako by mi chtěly všechny měchy prasknout. Neslyšel jsi, ţe má jiný za muziku tisíce? KALAFUNA: Snad je potřebuje, přej mu je. ŠVANDA: Já je potřebuji taky. KALAFUNA: I jdi – my máme dost, hehe, kdyţ nedělá ţaludek bandurskou. 9 ŠVANDA: Ale já chci víc! Půl tolaru mi nestačí; za to nemohu Dorotce koupit ani šněrovačku. KALAFUNA: A ty bys jí nejraději koupil hned také čepeček – však já do tebe vidím. Ale bez šněrovačky se můţete mít také rádi. ŠVANDA: Můţete! Co mi pomůţe, kdyţ mi dá šenkýř na stůl plný dţbánek a já se ho nesmím dotknout? Dorotčin tatík, hajný Trnka, mi hrozí, ţe mi zpraţí zadek jako zajíci. KALAFUNA: To jsou tak

Témata, do kterých materiál patří