strakonicky_dudak

nejnovější noty za večer! 

ŠVANDA: A nač takový člověk hraje? 

7 

ŠAVLIČKA: Nač? No – na ledaco. 
ŠVANDA: Také na dudy? 
ŠAVLIČKA: Na du … hahaha! To by ještě scházelo. 
KODĚRA: Pročpak? Vţdyť je to kus poctivé muziky. Dudy 

pocházejí z časů – 

ŠAVLIČKA: Krále Holce. 
KODĚRA: I tuhle náš lid začíná uţ jaksi po jiné muzice uši 

nastrkovat; ale dokud jsem tady rychtářem já, musí se drţet 
na dudy. A ve městech? Myslím, ţe by si tam také jednou 
mohli uši namastit dudami! (Odejde.) 

ŠAVLIČKA: Inu, dávaly se uţ koncerty na drnkačku, proč by to 

nešlo taky s dudami? Mangari! Ale musel by člověk něco 
umět – rozumíme? 

KALAFUNA: I coţ je o to! Švanda to umí z fundamentu; dnes to 

arci vidět není, kdyţ mu láska tlačí na osrdí – he he! – a z 
toho má potom ten krátký dech. 

ŠAVLIČKA: Pro holku bys věšel hlavu jako zmoklý kapoun? Škoda 

ţe neznáš nějakou onačejší muziku neţ ty dudy, mohl bys 
rovnou do světa a vydělávat peníze; potom bys neměl s 
láskou ţádných hořkostí. Peníze dokáţou, nač si jen 
pomyslíš. Kdo má cvoky, podepírá boky. 

Peníze jsou pány světa, 

dukát, to je pravý rek, 

a co někdy stovka umí, 

to by člověk sotva řek. 

Bez peněz 

8 

se nechce ţít, 

bez peněz 

se utopit. 

Bez peněz, 

ach bez peněz, 

ţiješ hůř neţli ten pes. 

Jenom k nebeské armádě 

aţ se budem jednou brát, 

ano, jen v tom těţkém pádě 

bez peněz to půjde snad. 

Vrátí se do hospody, všechna chasa s ním; jen Kalafuna a Švanda zůstanou 

vpředu. 

KALAFUNA (po chvilce): Jářku, Švando, máme tady civět pánubohu 

do oken? Pojď, snad cvrnkne někdo dvacetníkem. 

ŠVANDA: Jdi jen sám – nemám dechu – mně je tuhle (sahá si na 

srdce), jako by mi chtěly všechny měchy prasknout. Neslyšel 
jsi, ţe má jiný za muziku tisíce? 

KALAFUNA: Snad je potřebuje, přej mu je. 
ŠVANDA: Já je potřebuji taky. 
KALAFUNA: I jdi – my máme dost, hehe, kdyţ nedělá ţaludek