strakonicky_dudak

kaţdá teprve deset let potom – kdyţ se nabaţí. Ó, vy ţenské 
safraportské. (Vede ji přitom do hospody – děti se hrnou za nimi.) 

12 

Proměna – Křižovatka u hájovny 

VÝSTUP 5. 

Švanda, potom Dorotka. 

ŠVANDA (přicházeje, pozorně se ohlíží): Jistě je doma – starý ji k 

muzice nepustí – a sám bude v lese. (Klepá na okno ve stavení 
hajného.) Dorotko! 

DOROTKA (ve stavení): Kdo je to? 
ŠVANDA: Já. – Pojď trochu ven! 
DOROTKA (vycházejíc): Kdopak je ten já? – Ach, jsi to ty? Kdepak 

ses tady vzal? Já myslím, ţe sedíš v hospodě – a na mne ani 
nevzdechneš. 

ŠVANDA: I dej mi pokoj! Já utekl z hospody, protoţe ti musím něco 

říci. 

DOROTKA: Jen aby to bylo něco veselého. Mně se dnes zdálo o 

růţích a to znamená mnoho pláče. Copak je to? 

ŠVANDA: Já vím, co udělám, aby se tvůj tatík na mne nesatonil. 
DOROTKA: Copak je to? 
ŠVANDA: Aby mi dovolil za tebou chodit. 
DOROTKA: Copak to uděláš? 
ŠVANDA: Já vím, jak dostanu peníze! 
DOROTKA: Ty? 
ŠVANDA: Mnoho peněz! 
DOROTKA: Mnoho? 
ŠVANDA: Dnes se mi zajiskřilo v mozku a chytlo to jako v plném 

13 

troudníku. Dorotko, za několik neděl budeme svoji! 

DOROTKA: Za několik neděl? I ty jemináčku – ach, ty můj zlatý 

Švando z Blatí! Mne to uţ beztoho všecko mrzí; tatínek pořád 
hubuje, a já na tebe nemohu zapomenout; budu na tebe 
myslit snad ještě v černém hrobě. – A jak to dokáţeš? 

ŠVANDA: Rychle mne obejmi, Dorotko, a uhlídáš ten důkaz. 

VÝSTUP 6. 

Trnka s ručnicí na rameně. Předešlí. 

TRNKA: Tchoř je v komoře! – I prach do luňáka, půjdete-li pak od 

sebe? Nedáte si pokoje ani o boţím poledni? Kolikráte ti 
mám říkat, ty parohatý dudáku, abys mi za holkou nelezl? 
Budeš tak dlouho dělat, aţ ti vsolím do lýtek hrst broků. 

ŠVANDA: Nechte si povědět, strýčku Trnků – 
DOROTKA: Ano, tatínku, nechte si povědět; jak to teď vypadá – 
TRNKA: Ticho! Já bych si z toho nic nedělal, ţe ani otce ani matky