strakonicky_dudak

nemáš – 

ŠVANDA: No, snad jsem nespadl z dubu jako ţalud? 
TRNKA: Nu tedy, ţe ani otce ani matky neznáš. Já bych nedbal na 

lidské řeči, jen kdybys měl do čeho kousat. Kdybys byl aspoň 
pacholkem u koní, a třeba jen tím pastýřem, jako býval tvůj 
nevlastní otec, abys měl krajíc jistého chleba – 

DOROTKA: Ale počkejte, tatínku … 
TRNKA: Mlčíš mi! Já vím, co chceš – přimlouvat se, domlouvat se, 

známe se, ty jsi chtivá straka – hr! hr!, jen abys ho uţ měla. 
Ale co potom? Pískat kudlu. 

ŠVANDA (hezky hlasitě): Však není tak zle, pane Trnko! A kdybyste 

14 

věděl – 

TRNKA: Já vím aţ dost! 
DOROTKA: Nic nevíte, tatínku! Švanda dostane peníze. 
ŠVANDA: Tisíce – aha! Teď byste rád věděl, kam sýkora nosem 

sedá. 

DOROTKA: Slyšíte, tatínku? A za dvě neděle máme svatbu. Já 

dostanu novou sukni, viď, a novou šněrovačku – 

TRNKA: Ale ty poblázněná pěnkavo! Kdepak by vzal ten chudák 

peníze? Rodičů nemá, přátel nemá, vydělat si je neumí – 

ŠVANDA: Kdoţ to ví? – a jen abyste o tom věděl – já jdu do světa! 
DOROTKA: Do světa? Švando, co ti napadá? Jakpak bude potom za 

osm dní svatba? Svět je bůhvíjak veliký – toť se do té doby 
nevrátíš? 

ŠVANDA: Tedy musíš trochu čekat; já si také dám srdce na zámek. 
TRNKA: Ale copak chceš, ty janku, ve světě? Vţdyť jsi jaktěţiv 

nebyl dál neţli v Strakonicích? 

DOROTKA: Ano, co tam chceš? 
ŠVANDA: Vydělávat peníze! 
TRNKA: Jakpak? 
ŠVANDA: No – dudami. 
TRNKA: Du … hahahaha! 
ŠVANDA: Co se smějete? Teď se vydělává nejvíce peněz muzikou. 
TRNKA: I ty pomámený strakapoune! Jsi tak hloupý, nebo se tak 

stavíš? (Opravdově.) Teď se vydělávají peníze tuhletím (ukáže 
na čelo) a tuhletím (ukáže ruce) – ale dudy? Máš mě snad za 
blázna? Můţeš jít – i ano, ale po hospodách, kde ti budou 
házel po krejcaru – a jinde se ti vysmějou. Jdi si, jdi, ale do