strakonicky_dudak

KALAFUNA: He, he! Kdyby to byli naši v koţenkách, to bych se 

nedivil. 

24 

ŠVANDA: Na začátku jsem nevěděl, mám-li se opováţit – 
KALAFUNA: Aby se ti nevysmáli. 
ŠVANDA: Ale potom si dodám kuráţe, vezmu kozlíka do ruky – 

(dělá vše, jak vypravuje). 

KALAFUNA: A páni si zacpávali uši. 
ŠVANDA: Myslím si: skoč oko nebo zub – fouknu do měchu a 

začnu hrát. (Hraje polku.) 

KALAFUNA: A paničky utíkaly, jako by do nich střelil – he, he! U 

nás – (pozoruje podivnou hru) by to arci prošlo; ale páni mají – 
jiné lahůdky – u nich to jde: es tralalala. Ale Švando (Kalafuna 
se postupně roztančí podle Švandových dud) dej pokoj – tacet – 
dělej pauzu! (Pláče pohnutím, zpívá a přiznává podle Švandovy 
melodie.) 

ŠVANDA (přestane hrát): Copak ti je? 
KALAFUNA (stírá slzu): Který duch ti to sedl do měchu? Švando, 

chlapče! To zrovna chytá za srdce! 

ŠVANDA: To mi povídali ti páni také – a sypali mi potom tolary. 

Sám nevím, je to v těch dudách, nebo v mém smutném 
muzikantském svědomí? 

KALAFUNA: Nech tolary ve snu a drţ se pravdy! Pojď a zahrej ve 

vsi! Ti budou koukat na našeho Švandu. 

ŠVANDA: Teď uţ ne, kamaráde. Já jdu do světa, jak jsem,s holýma 

rukama – 

KALAFUNA: Švandičko, nedělej mi to! 
ŠVANDA: Tak dlouho se krčí malý vrabec v hnízdě, aţ přece vyletí 

a potom hejchuchu! Celý svět je jeho, všude klove, všude 
zobe, všude se třepetá. Já se budu nynčko také třepetat. (Za 
scénou Dorotčino blížící se volání: Švando!) Tady, Dorotko! 

25 

(Vzdychne.) Ale Dorotka? 

KALAFUNA: Vidíš, příleţitost dělá zloděje. Pamatuj, ţe bys tu 

nechal Dorotku! 

ŠVANDA: Ale nic! Musí na mne věrně čekat. Já si budu také hledět 

jen tisíců. – Uţ jde, schovme se jí! 

VÝSTUP 9. 

Dorotka, předešlí. 

DOROTKA: Švando, kde jsi? – Ne, já od Švandy neupustím – 

nevím sice proč … Ale nemohu! Mně se zdá, ţe by mi bez 
něho denní světlo scházelo – ţe bych bez něho ani dýchat 
nemohla.