strakonicky_dudak

se zatím na katechismus! (Polibek, Švanda rychleodchází.) 

27 

DOROTKA: Švando! Počkej! 
KALAFUNA (přistoupí k ní): Panenko, potěšte se! 
DOROTKA: Ó, já nešťastná! (Vrhne se mu na prsa.) 

VÝSTUP 10. 

Kordula s dětmi. Kalafuna. Dorotka. 

KORDULA: Kalafuno! (Spráskne ruce.) 
FRANTÍK: I hlele! Tatínek! 
KALAFUNA: Tu máš, čerte, karabáč! Teď bude stará vrčet. 
KORDULA: A tohle se mi líbí! Místo aby si hleděl výdělku, slízá se 

tady za boţího dne s osobou – já se zalknu! 

KAČENKA: Maminka má trhání! 
KALAFUNA: Panno Dorotko – vzpamatujte se! 
DOROTKA: (ustoupí a v pláči usedne). 
KORDULA: A vy, nešťastná osobo, kam jste dala stud před bohem 

a lidmi? 

KALAFUNA: Stará! 
KORDULA: Kam jste dala oči? 
KALAFUNA: Stará! 
KORDULA: Ţe se ostouzíte s takovým kostrounem! 
KALAFUNA (se rozkřikne): Stará, teď toho mám dost! Já primárius – 

kápo – paní Kordulo! Já tohle dobré děvče těšil – protoţe je 
sirotek. 

HONZÍK: Tatínek má kuráţ. 
KORDULA: Sirotek? 

28 

KALAFUNA: Ano, sirotek lásky! Právě jí upláchl ţenich do světa. 
KORDULA: Arci, proto si strhne holka hlavu! Za to by měla nebi 

děkovat! 

KALAFUNA: Oh, jen se nedělej! Však ty jsi také jednou natahovala 

moldánky, kdyţ mě chtěla strakonická banda s sebou na 
cesty. Víš ještě? 

KORDULA: To se ti něco zdálo! A k čemu ty daremné řeči? Pojď do 

hospody; lidé chtějí ještě tancovat. 

KALAFUNA: I ať si tedy nějakou zavýskají. Já bych musil při tom 

hluku ţíně rozedřít. – Potěšte se, Dorotko! Máte-li náturu 
jako moje Kordula, bude vám do večera zas dobře. (Odchází 
se svými.) 

DOROTKA (sama): Dobře? – Ach, arci, vţdyť musí být dobře – a 

kdybych celý den za ním hleděla, přece nic nevyhledím. 
(Zajde směrem, jímž odešel Švanda. – Den se kloní k večeru a 
krajina se pomalu naplňuje červánky. Hudba.) 

VÝSTUP 11. 

Rosava, později Lesana, Dorotka. Rosava se objeví v růžovém keři a volá 

směrem k vycházejícímu měsíci. 

ROSAVA: 

Ó hvězdo lesní, slyš mé volání,