strakonicky_dudak
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
tímto tělo– i dušekojným ústavem?
MIKULI (vážně): Jsem hostinský.
VOCILKA: To mne těší. Já si přál uţ dávno hostinského nakrmení.
Račte dovolit – nehostíte také slavného koncertistu?
MIKULI: Co je to?
VOCILKA: Zvíře, co dělá muziku.
MIKULI: Ah, to je ten český dudák?
VOCILKA: Ano, ta strakonická chlouba.
MIKULI: Ten je tady.
VOCILKA: To mne těší. A nemohl bych s ním rozprávět?
MIKULI: Proč bys nemohl? Jak vidím, máš dobře proříznuto.
36
VOCILKA (stranou): No počkej! To poznáš teprve, aţ se dostanu do
hrnců. (Nahlas.) Já jsem totiţ jeho krajan.
MIKULI (prohlížeje si ho): Taky Čech? To musí být divná zem, ta
česká.
VOCILKA: Můj laskavý napáječi poutníků, to víte, ţe je svět uţ tuze
starý, a proto je uţ taky leckde děravý. Jenţe pánbůh takové
díry nemůţe trpět, a kdyţ něco pukne a udělá se díra, vezme
pánbůh pokaţdé nějakého Čecha a takovou díru jím zalepí,
aby stavení nezhrklo. Proto máte po světě tolik Čechů.
MIKULI (hledí na něj a vrtí hlavou): Nu, pro mne – uvidíme, co tady
dovedete.
VOCILKA: Tady?
MIKULI: Tvůj krajan chce hrát před naší princeznou.
VOCILKA: Princeznou?
MIKULI: Naše princezna je nejroztomilejší na světě, nejí neţ
broskvová jádra a nepije neţ mošusový květ, ale asi od
jednoho roku na ni padl tak hluboký smutek, ţe ani nemluví;
nadarmo pro ni strojili všelijaká obveselení. Tu přiletěla
pověst o divné hudbě tvého krajana, a otec smutné princezny
vypravil za ním posly, aby ji svojí hrou potěšil. Dudáček
přišel, a já se nyní půjdu poptat, kdy smí přijít do paláce.
(Odejde.)
VOCILKA: Náš dudák přišel rozveselit princeznu? Viktoria, pšenice
kvete, budeme sklízet koláče! Ale teď se, příteli Vocilko,
řádně seber a prezentýruj se. Moje garderoba je sice trochu
sešlá – tuhle z levého šosu bude brzy cedník, a kolena se
derou na čerstvé povětří; ale vţdyť máš ještě jednu
rukavičku – vytáhneš si límec – a jsi hotov. Tak, jen chutě do
toho, a mysli na sekretářství. Arci, kdyţ se máš přiznat, zdali
se k tomu hodíš? Pah, proč by ses nehodil! Nebudeš první,