strakonicky_dudak

37 

kdo se vydává za něco, k čemu se vůbec nehodí. Beztak se 
ledaco po vrchu leskne, ale uvnitř je to dým. (Zpívá.) 

Mnohý vstane sotva z loţe, 

modlí se hned: Pane Boţe, 

potom začne pilně smekat, 

na ulici třebas klekat, 

poboţným chce muţem slout; 

chudého však honí z domu, 

hází po něm tisíc hromů, 

nájemníka utiskuje, 

čeledínu utrhuje – 

běda, kdo by se chtěl hnout! 

Proto dím: 

Po vrchu se mnoho leskne, 

ale uvnitř je to dým. 

Mnohý mistr pošle dílo 

na výstavu, aţ je milo, 

38 

dostane i medálii, 

jako v ňáké batálii, 

potom chodí jako páv. 

Doma zatím pilně píchá 

tovaryš a hořce vzdychá; 

on to dílo vyhotovil, 

mistra svého přiozdobil, 

sám je sotva ţiv a zdráv. 

Proto dím: 

Po vrchu se mnoho leskne, 

ale uvnitř je to dým. 

U klavíru slečna sedí, 

do francouzské knihy hledí, 

na vídeňské jezdí bály, 

romantické zleze skály, 

domovem je tu i tam. 

39 

Ale po našem se bavit, 

jehlu vzít a něco spravit, 

oběd chystat, prádlo pařit, 

dobře péci, chutně vařit,  

ach, to neví kudy kam. 

Proto dím: 

Po vrchu se mnoho leskne, 

ale uvnitř je to dým. 

Mnohý vzdychá: Milí bratři, 

milujme se, jak se patří, 

nouzi rádi pomáhejme, 

smutku slzy utírejme, 

lásku k bliţním káţe bůh! 

Tajně zatím dře a šidí, 

tloustne potem chudých lidí, 

stovku ze sta poţaduje, 

40 

špejchary si naplňuje – 

hladový ten vydřiduch! 

Proto dím: 

Po vrchu se mnoho leskne, 

ale uvnitř je to dým. 

VÝSTUP 3. 

Vejde Švanda. Vocilka. Švanda v černém fraku, ale aby na něm visel, má 

bílý šátek s notným límcem na krku atd.; pohybování jeho v tom obleku je 

sebevědomé a směšné. 

ŠVANDA (přicházeje zívá a protahuje se): Ah – tohle je veselé ţivobytí 

– jako o Štědrém večeru při prázdné míse. Nic neţ dlouhá 
chvíle. Někdy mne to arci strhne do proudu – tu se jí a pije; 
ale potom je zas, jako by vypálil. A nejhezčí na tom je, ţe 
nemám posavád ţádných tisíců. Ty peníze jdou u mne, jako 
na dračku.