strakonicky_dudak

snaţnou prosbu, příslib pokání, 

jenom teď se slituj nade mnou, 

pomoz chlapci, vyslyš prosbu mou! 

29 

Objeví se Lesana, sedící na jelenu, ve skvostném, bílém rouchu a se zlatým 

věncem na hlavě. Lesní panny okolo ní. 

LESANA: 

Vyprosila jsi mu kouzlo hudby, 

zas chceš zasahovat v kolo sudby? 

Ale mluv! – Kdo pod korunou právem sedí, 

rád si proseb svého lidu hledí. 

ROSAVA: 

Můj syn vypravil se v ţivé 

kolotání světa, 

a já nyní trnu, ţe v té divé 

tísni bude po něm veta. 

Nezná svět – a podle stavu já 

nemohu mu býti pomocna 

po všech končinách, 

kdyţ mě nepropustíš přes svůj práh – 

kdyţ mě neobdaříš 

mocí duchů nespoutaných. 

Dovol, ať ho mohu doprovázet, 

30 

ať mu dnem i nocí 

stojím ku pomoci, 

kdyby měl snad z cesty scházet. 

Za to – aţ s ním – nocí, dnem – 

cíle dostihnem, 

vrátím se, a ty mi strhneš 

hodiny co léta z mého věku, 

odsoudíc mě mezi divé ţeny. 

Já se nehrozím té kruté změny; 

v hloubi srdce věřím s jistotou, 

štěstí mého syna 

ţe mě smíří s kaţdou pokutou. 

LESANA: 

Na mnoho se odvaţuješ. 

Ale měj si, več se uvazuješ, 

aţ obejde luna dráhu svou. 

Pak tě pustím z úzkých mezí 

tvé hlídky polední. 

31 

Dlaním tvým na pomoc 

svěřuji královskou čaromoc. 

Buď synovou společnicí 

jenom – zjevit se mu nesmíš. 

Buď i jeho pomocnicí – 

jenom – vášně jeho řídit nesmíš! (Zmizí.) 

VÝSTUP 12. 

Dorotka se vrací. Rosava. 

DOROTKA: Odešel za hory, a kdybych celou noc vzdychala, přece 

nic nevyvzdychám. To vím – ale coţ je mi to platno, kdyţ 
srdce pokoje nedá? A jen kdybych věděla, ţe se mu nic 
nestane. Kdybych jen mohla s ţivou duší o něm porozprávět. 

ROSAVA: 

Jen ho věrně v mysli uchovávej, 

jiným starostem se nepoddávej. 

DOROTKA (pro sebe): Kdo je ta podivná postava? (Hlasitě.) Co víte 

vy? 

ROSAVA: 

Znám tvou bázeň i tvé naděje, 

ale věrnosti tvé mohu věštit,