Tradiční světová literatura 1. poloviny 20. století
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Míťova láska - Vrchol tvorby, novela, důležitá role přírody, citový vztah souzní s přírodou. Vzájemné přitahování i pochybnosti, žárlivost. Studenti Míťa a Káťa prožívají první velkou lásku. Při prvních známkách žárlivosti se rozhodnou, že chvíli budou od sebe. Míťa odjíždí na venkov, prožívá krušné chvíle při čekání dopisu → myšlenky na sebevraždu a první zážitky tělesné lásky. Káťa mu napíše o rozchodu a on se zastřelí.
Maxim Gorkij
Píše povídky, romány, dramata. Počátek tvorby (přelom století) tzv. bosácké povídky – o bosácích, lidech z okraje společnosti (tulácích, zlodějích), o jejich touze po volnosti a odporu ke společenské vázanosti. V sovětském režimu jeho postavení zvláštní, přítel Lenina, ale pro své kritické postoje konflikty, proto emigrace, poté návrat, stal se otrokem režimu, představitelem socialistického realismu, nakonec Stalinem potichu odstraněn.
Alexej Tolstoj
Rozporuplná postava, přezdívka „soudruh hrabě“, ze šlechtické rodiny, po bolševické revoluci odešel do emigrace, zde napsal své vrcholné dílo:
Křížová cesta - Líčí osudy představitelů ruské inteligence za 1. sv. války a hlavně v době revoluce, antibolševické.
Vrací se do Moskvy a stává se z něj privilegovaný sovětský autor. Román Křížová cesta přepracoval a doplnil o dva díly probolševické.
Michail Šolochov
Nobelova cena, úspěšný ruský spisovatel, posléze až příliš nekriticky vyzdvihován, časem jeho úpadek. Kvalitním dílem zůstávají Tichý Don a Osud člověka (viz literatura o 2. světové válce)
Tichý Don - Rozsáhlé dílo, zachycuje 10 let z historie kozáctva na počátku 20. století.
Michail Bulgakov
Dramatik i prozaik, nelze řadit k tradičním literaturám ani k moderní próze; jeho modernost je v něčem jiném než u autorů moderní prózy – hodně využívá fantastiky, groteskna, ale vždy vyrůstá z reality.
Narodil se v Kyjevě. Původně lékař – zkušenosti z 1. sv. v. a z občanské války v Rusku. Pak uvažuje o emigraci, ale nakonec se rozhodne zůstat a žije až do konce života v Moskvě. Neustále se potýká s nepřízní, zakazováním, umlčováním. Zhruba od 1925 píše do šuplíku. Působil ve slavném moskevském divadle MCHAT – jako režisér, dramaturg, herec. Umírá 1940.
Bílá garda – román o vztahu staré aristokracie a inteligence k revoluci. Jsou tím revolučním zmatkem zaskočeni a musí se s ním teď vyrovnávat.
Divadelní román – satirický, groteskní, odhaluje praktiky divadelního zákulisí, autobiografické prvky
Diaboliáda – fantasticko-groteskní novela, ukazuje chaos v Moskvě po občanské válce (když se bolševici dostali k moci), poprvé zde střihová, filmová kompozice.
sci-fi novely:
humanistické varování před zneužitím vynálezů (připomíná Čapkovy utopie), zde jde spíš o satiru zaměřenou na přezíravý postoj sovětské socialistické společnosti k vědě.