Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Východicka a základy světové kultury a literatury (1)

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (196.5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Vývoj eposu po umělecké stránce: starobabylonská verze – strohé vyprávění, spíš věcné podání, úsečný, kratší verš; novoasyrská – větší epičnost a dramatičnost, propracování detailů, umělecké zvládnutí látky, delší verš. Verš je sylabotónický (semitské jazyky mají silný slovní přízvuk) – obvykle má verš 4 přízvučné slabiky (občas 5 či 6), nepřízvučných může být různě, verš končí většinou trochejem. Slovosled v semitských jazycích i v sumerštině – v próze přísudek na konci věty, v poezii může být na konci za přísudkem i podmět nebo předmět.

Podobně jako v jiných starověkých epických památkách (i v Genesis) je i zde typické opakování motivů, obratů, přívlastků (např. Uruk, město prostranných tržišť), vyjádření je přitom často nepřímé: obrazné, opisné (perifrastické, perifráze – opis), popř. eufemistické, např. v hlínu se změnil, tj. zemřel; postavy jsou mnohdy označovány svými atributy, např. ten, který přemohl Chumbabu v cedrovém lese, tj. Gilgameš; ustálené uvozovací věty typu: Gilgameš otevřel ústa svá a ke vznešené Ištaře mluví; I mluvil Gilgameš k němu, k lodivodu Uršanabi; Hojné jsou dialogy, často s oslovením, přitom se výpovědi často opakují (říká je někdo jiný, nebo jsou adresovány někomu jinému apod.) Opakování ustálených větných konstrukcí mnohdy nabývá charakter refrénů. Vyskytuje se číselná symbolika (zvláště čísla 6 a 7 – délka potopy, zkouška bdění atd.), řečnické otázky (Jak jen mám mlčet? Jak jen mohu být tiše?), hyperbola (např. u nebeského býka: Při jeho prvním zafunění jáma se otevřela, jedno sto Uručanů se zřítilo do ní.) atd.

K literárně – historickému kontextu:

Sumerové – národ, který obýval území v jižní Mezopotámii (Sumer), neznámého původu, nepatří mezi semitské ani indoevropské národy (jazyky), jména obou hrdinů – Gilgameš a Enkidu jsou nesemitského původu. Sumerové vytvořili klínové písmo, jímž je epos zapsán.

Klínové písmo: do hliněných tabulek se rákosovým pisátkem vtlačovaly (ryly) znaky, jejichž jednotlivé tahy měly podobu klínků (proto klínové). Tabulek se dochovaly desítky tisíc. Klínové písmo bylo rozluštěno v 1. polovině 19. století. Sumerské klínové písmo převzaly další národy Blízkého východu a přizpůsobili si je.

Novoasyrský král Aššurbanipal (668 – 627 př.n.l.) nechal epos opsat pro svou knihovnu v Ninive (Asýrie, dnešní Írák). Starověké město Ninive bylo objeveno při vykopávkách v polovině 19. století. Tady byl také objeven na 12 hliněných tabulkách klínovým písmem zapsaný Epos o Gilgamešovi. Objevená starověká knihovna byla dopravena do Londýna. Zde jsou uchovány originály většiny tabulek. Známe 2000 veršů eposu (předpokládá se 3600). Bylo nalezeno též mnoho výtvarných ilustrací k tomuto eposu.

Témata, do kterých materiál patří