Východicka a základy světové kultury a literatury (1)

Dílo bylo oblíbené pro lehký humor, sebeironii, psychologicky přesvědčivé vylíčení pocitů člověka ve vyhnanství. Převyprávění - V. Zamarovský: Sinuhet. Inspirace – Mika Waltari: Egypťan Sinuhet (zde však ne úředník, ale královský lékař).

Hymnus na slunce (2.tis.př.n.l.) – /hymnus = chvalozpěv na bohy/, oslavován jediný bůh Aton, bůh slunce, jako stvořitel života; autorem asi sám Achnaton (Amenhotep IV.), tvůrce tohoto nového náboženství; psáno vznešeným stylem, patetické, bohaté básnické prostředky – apostrofa, figury, metafory aj.

Indie

- védy (=náboženské vědění) - nejstarší posvátné spisy (1500 - 600 př. Kr., tj. 15. - 7. stol.) především chvalozpěvy, dále vědění o obětních obřadech, magických formulích…

- upanišady (7. – 6. stol. př. Kr.) – odklon od obřadů, poprvé zde byl vyložen koloběh znovuzrození a karma. Védy i upanišady jsou psány védským dialektem.

Dále se používá už literární jazyk - sanskrt.

2 rozsáhlé eposy - oba vyjadřují hinduistické myšlenky, mýty, legendy o bozích a hrdinech:

Ramajána (4. stol. př. Kr.) – hrdinský epos o osudech prince Rámy a jeho manželky Síty, jejich bojích s démony, věrné lásce, i když byla Síta několikrát nucena dokazovat svou ctnost (po únosu démonem). Ovšem plného štěstí dosáhnou až na onom světě.

Téměř pohádkový děj s líčením exotické přírody.

Mahabharáta (4. stol. př. Kr. – 4. stol. po Kr.) – velké vyprávění o Bharátovcích. Příběh o bratrovražedném boji dvou rodů (královských) zřejmě podle skutečnosti. Jsou zde líčeny boje, bitvy, intriky, tragické lásky (bohatý a spletitý děj), ale i výklady o morálce, zákonech, filozofii. Psáno formou dialogu. Součástí eposu je i Zpěv Vznešeného (slavná báseň) - dlouhý rozhovor, poučení o mravnosti, vyplývá z něj, že vysoko nad činy a věděním je oddanost bohu - to je cesta vedoucí k největší blaženosti.

Kamasútra (počátek letopočtu) – příručka o sexuálním životě (psychika sexu).

Pančatantra (4.-6. st.n.l.)- kniha o 5 oddílech, sbírka mravoučných příběhů, pohádek a bajek.

Převyprávěl: Olbracht (O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách).

V období středověku: básník Kálidása (5. stol n. l.)

• Šakuntala – lyrické milostné drama, krásná Šakuntala bojuje o lásku svého milého, který na ni kvůli kletbě zapomněl. Pohádkový námět pochází z Mahabharáty. Přebásnil František Hrubín – Ztracený prsten.

• Oblak poslem lásky – milostná lyrická báseň, hrdina posílá z vyhnanství své ženě milostné vzkazy po monzunovém mraku.

Persie

Zarathustra (Zarathuštra, Zoroaster) – kočovný kazatel, filozof ze 7. - 6. stol. př.n.l. Jeho učení založeno na dualismu dobra a zla. Běh světa ovlivňuje neustálé působení (boj) dvou protikladných principů, ztělesněných božstvy: bůh světla a dobra (stvořil a řídí svět) a zlý duch (neustále do toho zasahuje). Člověk může mezi nimi svobodně volit, a tím aktivně, svou vůlí ovlivňovat svůj osud. Dle Zarathustry by se ale člověk měl snažit přispívat (i obětovat se) ke konečnému vítězství dobra. Vliv na německého filozofa Nietzscheho – hlavně to o svobodné vůli, vůli být k sobě tvrdý apod. To pak zneužito, pokřiveno nacisty.