Východicka a základy světové kultury a literatury (1)

Podobně rozmanitý je také biblický jazyk a styl:

Bible je na jedné straně plná podobenství, alegorií, symbolů, metafor, vedle toho se zase snaží o vyjadřování velmi srozumitelné, přehledné a přístupné (typický příklad – začátek Genesis). Biblická vyprávění jsou často rozvláčná, plynulá, působí uklidňujícím dojmem. Je to dáno pomalým rozvíjením děje, opakováním a obměňováním motivů a slovních obratů, užíváním několikanásobných větných členů. Našli bychom ale i další způsoby vyjadřování.

Bible (respektive její překládání) měla velký vliv na formování evropských národních jazyků. Různé ustálené obraty – úsloví, rčení, frazeologismy – se staly součástí slovní zásoby a dostaly se do obecného kulturního povědomí, např.: začít od adama, to je hotový babylón, sodoma a gomora, stojí jako solný sloup, moudrý jako Šalamoun, vyřešit šalamounsky, jóbova zvěst, trpěl jak jób, starý jak metuzalém, leží jak lazar, je to jidáš…

Bible se stala také mohutným zdrojem inspirace pro světové umění – výtvarné umění, hudbu, literaturu, film atd. Např.: Michelangelo (David, Mojžíš, Poslední soud), Leonardo (Poslední večeře Páně); Handel, Bach, Dvořák…, V+W, Spirituál kvintet, K.Kryl, rock. opera Jezus Christ Superstar; J. Milton (Ztracený ráj),T. Mann (Josef a bratři jeho), Steinbeck, Feuchtwanger, Hemingway, K. Čapek (Apokryfy), Hrubín (Jobova noc), Olbracht, Petiška aj.

Antická literatura

Antická kultura, tj. kultura starověkého Řecka a Říma, tvoří (spolu s Biblí) základy evropské kultury. Totéž lze říci úžeji i o antické literatuře.

Staří Řekové vytvořili osobitou (svéráznou), originální (původní) kulturu (literaturu). Římská kultura (literatura) byla vlastně adaptací (přizpůsobením) té starořecké. Římané se ale zase zasloužili o rozšíření antické kultury do většiny Evropy a o uchování antického odkazu, předání dalším generacím.

Řecká literatura

Archaické období (8.-6.stol.př.n.l.)

Epika

Od přelomu 2. a 1. tis.př.n.l. vznikaly v Řecku mýty – báje, postupně celá mytologie – bájesloví, např. cykly: o bozích, o hrdinech, o trojské válce, thébský cyklus aj.

Velké hrdinské eposy Ilias a Odysseia (8.- 7.stol.př.n.l.) – nejstarší literární památky, jsou vlastně rozsáhlými soubory řecké mytologie v literární podobě. Homér - bájný slepý pěvec, považován za autora, avšak každý epos zřejmě od jiného autora, otázka se stále řeší.

„Ilias“- závěr obléhání Tróje (= řecky Ílion). O „Achilleově hněvu“– řecký hrdina Achilleus, uražený jednáním řeckého vůdce Agamemnona (ten mu odebral válečnou kořist – krásnou zajatkyni; učinil tak ovšem na nátlak boha Apollona), odmítá nadále bojovat a nedbá ani proseb svého přítele Patrokla. Trójané tak získávají převahu; zastaví je až Patrokles oblečený do Achilleovy zbroje. Je však zabit Hektorem, synem trójského krále. Achilleus, zasažený smrtí přítele, pak s Hektorem svede vítězný boj.