Východicka a základy světové kultury a literatury (1)

Sofokles napsal snad 123 tragédií, dochovalo se však pouze 7. Náměty čerpají většinou (jako starověká literatura obecně) z mytologie, v popředí jsou morální otázky, postavy morálně silné. (Mýty – báje - vyjadřují představy lidí o světě, vypravují o bozích a hrdinech, o vzniku člověka, světa, přírodních jevů.) 2 nejslavnější tragédie Král Oidipus a Antigona čerpají z thébského cyklu bájí (Labdakovci z Théb), dále pak např. Elektra z mýtů o trojské válce (Atreovci z Mykén). Téma vycházející z mýtu o králi Oidipovi bylo zpracováno i Euripidem a Aischylem, ale obě dramata se ztratila.

„Král Oidipus“ (430 – 406 př.n.l.) – podle mytických vyprávění byl synem thébského krále Laia. Věštba prorokovala, že v dospělosti zabije svého otce a ožení se s vlastní matkou Iokastou a zplodí s ní děti. Laios ve snaze zvrátit osud přikáže Oidipa usmrtit. Pastýř, který má tento čin vykonat, však předá Oidipa jinému pastýři na vychování do Korintu. Oidipus se v dospělosti dozví věštbu, nikoli však svůj pravý původ – opouští proto domnělé rodiče, aby se ta věštba (jeho osud) nenaplnila. Náhoda mu však přivede do cesty neznámého cizince (krále Laia), kterého ve sporu zabije. Posléze se dostává do Théb, zachrání je před nestvůrou Sfingou (rozluští její hádanku), stává se králem a bere si královskou vdovu Iokastu. (věštba jeho osudu se naplňuje, aniž by to kdokoli věděl). Théby po čase zachvátil mor.

Děj tragédie začíná ve chvíli, kdy mor vylidňuje Théby a zoufalé město (mluví za něj kněz Diův) hledá pomoc u svého vládce Oidipa, který už jednou město zachránil. Oidipus proto žádá o radu Apollonovu (Foibovu) delfskou věštírnu a od ní se dozvídá (poselství přináší Kreón, Oidipus ho tam vyslal), že mor je trest bohů za to, že ve městě je dosud nepotrestaný vrah krále Laia. Oidipus je rozhodnut vraha najít a potrestat. Pošle pro věštce Teiresia, ten nejprve nechce promluvit, ale pak Oidipovi naznačí, že tím, koho hledá, je on sám, že hledá sám sebe. Šokovaný Oidipus obviňuje a haní Teiresia i Kreónta (že jsou spolčeni, že jej Kreón, bratr jeho ženy Iokasté, chce svrhnout), pak postupně (v 6 chórem oddělených výstupech) zjišťuje pravdu o své minulosti: Nejprve Iokasté chtějíc ho uklidnit, prozradí mu dávnou věštbu, jež se dle ní nevyplnila, vždyť Laia nezabil vlastní syn, nýbrž cizí lupiči na rozcestí v úvoze. Oidipus strne a ptá se, kde a kdy přesněji to bylo a jak Laios vypadal. Začíná tušit… Chce vidět sluhu, který to tehdy jediný přežil. Vypráví své ženě, že kvůli zlé věštbě, o níž se dověděl, opustil své královské rodiče v Korintu a po cestě skutečně zabil, ale sám, někoho, kdo mohl být Laios. Přichází Korinťan se zprávou, že zemřel král Polybos. Iokasté i Oidipus se tím utvrzují v tom, že věštby jsou plané (Oidipus jej, svého otce, nezabil.) Korinťan jim však prozradí i to, že král Polybos a jeho žena Oidipa nezplodili, že jej kdysi on jako pastýř dostal v horách od pastýře, sluhy krále Laia. Teď zase zkoprní Iokasté, prosí Oidipa, aby již dál nepátral, a odchází. Oidipus chce zvědět pravdu, ať je jakákoli. Přivádějí onoho Laiova sluhu a pastýře (Korinťan ho pozná), a ten potvrdí, že Korinťanovi předal Laiova syna. Oidipus zdrcen poznáním mizí v paláci. Když tam našel Iokasté, která se v zoufalství oběsila, jejími sponkami se oslepil a chce být z Théb vyhnán. Obojí se dovídáme z úst posla, přichází to zvěstovat a vylíčit. Oidipus přichází a vede dlouhé monology o své bídě, o svém prokletí. Žádá Kreonta, aby ho vyhnal a postaral se o jeho dcery.