Východicka a základy světové kultury a literatury (1)

Platon - Sokratův žák, navázal na něj, propracoval formu dialogu, jeho filozofické dílo vyniká i krásným jazykem a stylem, básnickou obrazností. Spisy: Obrana Sokratova, Ústava, Zákony, O jazyce, O kráse, O lásce aj. V Athénách založil filozofickou školu Akademii.

Aristoteles – Platonův žák, vychovatel Alexandra Makedonského, také založil v Athénách filozofickou školu Lykeion, univerzální myslitel a učenec, shrnul a utřídil téměř všechno dosavadní vědění, zakladatel řady disciplin, především logiky. Spisy: Metafyzika, Politika,

Rétorika, Poetika aj.

Platon i Aristoteles výrazně ovlivnili nejen starověkou, ale i středověkou filozofii.

Helenistické období (4.-1.stol.př.n.l.)

Posun od aktuálních politických a společenských problémů k soukromým, každodenním problémům jednotlivce (způsobeno polit. situací - Řekové už se nepodílí na řízení státu)

Vzniká tzv. nová komedie (témata rodinná, milostná) – autor Menandros

V poezii pastýřské idyly (idealizují venkovský život) – autor Theokritos

Římská literatura (3.stol.př.n.l. – 5.stol.n.l.)

Období staré (3.-2.stol.př.n.l.)

Římská komedie (navazuje na řeckou „novou komedii“) :

Plautus – dramatik, komedie z všedního života – rodinné a milostné příběhy, plné intrik a nečekaných zvratů, ustálené lidské typy, např. lakomý pán a vychytralý, šibalský sluha; komika je spontánní, živá, svěží; jazyk lidový (vulgární latina z ulice). Plautovy komedie později inspirovaly Shakespeara, Goldoniho a hlavně Moliera – např. podle Plautovy Komedie o hrnci vznikl Molierův Lakomec.

Období klasické - zlatý věk římské literatury (1.stol.př.n.l. – poč.n.l., tj.doba Augustova)

Vrcholné období, rozvíjí se hlavně řečnictví, historie a poezie. Císař Augustus se snaží o povznesení morálky, proto podporuje tvorbu, která oslavuje staré římské ctnosti a tradice.

Řečnictví :

Cicero – největší římský i antický řečník, jeho politické a právnické řeči (projevy) měly vybroušený, vytříbený styl, vynikající logickou skladbu, působivé řečnické otázky, přesvědčivé argumenty; staly se vzorem: a) rétoriky (řečnictví); napsal také teoretický spis o řečnictví; b) dokonalé klasické latiny – ciceronská latina (hl. v obd. humanismu a renesance)

Historie :

Caesar – Zápisky o válce galské, Zápisky o válce občanské – historické prózy, paměti, strohý, střízlivý styl, věcný ráz – tím úspěšně zastřel svůj cíl podat příznivou zprávu o vlastních činech, i tak je to cenný historický pramen.

Titus Livius - historik – Dějiny od založení města (=Říma) – mísí legendy a skutečnost, srovnává idealizované mravy prvních Římanů se současným úpadkem morálky (pomáhá tak Augustově snaze o povznesení morálky), umělecky hodnotné, působivé.

Poezie :

Catullus – první velký římský lyrik, vydobyl u Římanů poezii vážnost (dříve nedůstojná zájmu římského občana, uznávali jen praktické věci, povinnosti apod.), psal milostnou lyriku – plná vášnivých, hlubokých, ale rozporuplných citů, např. verše: „Odi et amo“ (=nenávidím a miluji), (inspirací vztah ke starší vdané ženě Clodii, ve verších jako Lesbie)