Východicka a základy světové kultury a literatury (1)

Aischylos ukazuje, že racionální rozhodování soudu může odstranit starou krevní mstu a ukončit bludný kruh vraždění a odplat, vyjadřuje představu, že soud lidí dle jejich rozumu bude spravedlivější (tou racionalitou a demokratičností) než rozhodnutí bohů.

Tento námět z okruhu bájí o trojské válce zpracovali i Sofokles a Euripides ve stejně nazvaných hrách - „Elektra“. Svou pozornost totiž zaměřují na Elektru.

Srovnání pojetí tohoto tématu u všech 3 dramatiků:

U Aischyla Orestés vraždu vykoná na pokyn bohů, dle starého zákona krevní msty.

Sofoklova Elektra je silná osobnost (složitá postava velké mravní síly), za nepřítomnosti svého bratra Oresta chce vraždu (bere to jako akt spravedlnosti) vykonat sama ze své vůle, je odhodlána vzít spravedlnost (osud) do svých rukou, i když nakonec v rozhodujícím okamžiku se Orestés vrací a spravedlivý trest, jak mu Apollón přikázal, vykoná on (jen s pomocí sestry).

Euripidova Elektra - pojata jako vnitřně rozervaná postava, zmítaná (ovládaná) svými city (nenávistí a touhou po odplatě, pomstychtivostí), čímž dohnala Oresta k vraždě.

Aischylos a Sofokles Orestův čin obhajují, Euripides ho odsuzuje jako zločin.

U Aischyla často zásahy bohů – řídí kroky lidí, ti jen vykonávají jejich vůli (viz v obsahu), ale už i zde v závěru svět bohů ustupuje, přenechává rozhodování lidem, lidský osud vložen do rukou lidí. U Sofokla bohové vystupují už jen zřídka, zasahují méně, lidé jednají již více podle své vůle a přitom se většinou střetávají s osudem, který je sice nejspíš opět určen bohy, ale lidé se mu nepodřizují, bojují s ním. Osud ztělesňovaly v řecké mytologii Moiry – dcery Dia. Vztah mezi nimi nejednoznačný: Zeus osud někdy sám určuje, jindy se mu podřizuje.

U Euripida bohové už nehrají roli.

Sofokles (nar. asi 496 př. Kr. ve vesnici Kolón u Athén, zemřel 406 př. Kr. v Athénách, žil tedy asi 90 let), dramatik, autor tragédií. Celý život prožil v Athénách, pocházel z bohaté rodiny, dostalo se mu dobrého vzdělání. Jeho život byl spokojený, dosáhl mnohých úspěchů i v politickém životě. Byl veřejně činným, váženým občanem. Měl hudební nadání, jako mladík tančil a zpíval v chóru oslavujícím vítězství u Salamíny (bitva řecko-perských válek). Byl pokladníkem athénského námořního spolku, asi 3x byl zvolen stratégem, v těžkém období peloponéské války byl zvolen (v 83 letech) 1 z poradců s mimořádnými pravomocemi.

V Dionýsiích vyhrál poprvé roku 468, porazil tehdy už slavného Aischyla. Zvítězil prý 24x (Aischylos 13x a Euripidés 4x) a žádná z jeho her nepropadla. Bylo ceněno jeho mistrovství jazyka i formy a mimořádný soucit s hlavními postavami tragédií.

Podle Aristotela Sofoklés zavedl v dramatu třetího herce, a právě existence tří herců mu umožnila rozvíjet složitější zápletky, stavět postavy do napínavějších situací a nechat děj, aby přirozeně plynul. Údajně vynalezl také „scénografii“ – využívání malované dekorace a rekvizit pro dotvoření místa a atmosféry a rozšířil chór z 12 na 15 osob. Ve svých prvních hrách vystupoval i jako herec, ale pak přestal hrát pro svůj poměrně slabý hlas.