Východicka a základy světové kultury a literatury (1)

Soutěže – 3 dny tragédie (každý autor 1 trilogii tragédií + 1 satyrské drama), 4. den komedie. Nešlo přitom jen o zábavu, divadlo se má podílet na formování morálních zásad, názorů a charakterů obyvatel, má podporovat hodnotový systém obce; známé náměty aktualizovány – nově pojaty (právě tím byli autoři originální a také úspěšní), aby se dotýkaly závažných problémů athénského státu, který přitom sám divadlo organizoval a finančně podporoval (chudí na to peníze od státu). Je to pěkná ukázka athénské demokracie – vláda sama podporuje to, co ji vlastně může i kritizovat (nejen chválit).

Základní dramatické žánry:

tragédie – vážně zobrazuje nesmiřitelný konflikt, děj často končí záhubou hlavního hrdiny; v antické tragédii většinou nejde o střet dobra a zla, ale o nejednoznačnou situaci, v níž obě strany mají „svou pravdu“; tragédie tedy vyjadřují bezvýchodnost lidského údělu, ale zároveň oslavují heroickou snahu člověka překonat to a naplnit svůj život svobodnou vůlí; v chování a činech hl. postav (prostě ve všem) je příznačná antická heroičnost, hrdost, opravdovost, velikost; název tragédie = kozlí píseň (dle kozlí podoby satyrů)

komedie – humorně zobrazuje záporné lidské vlastnosti či společenské jevy, vznikla z žertovných písní při veselých průvodech na počest Dionýsa (jiné oslavy, ne z dithyrambu)

satyrské drama – další žánr, veselá parodie na mytologické hrdiny (název podle Dionýsových průvodců = satyrů – démoni s lidskou hlavou a kozlím tělem)

Zásady dramatu stanovil Aristoteles v díle Poetika (původní řecký název O básnictví):

tzv. zásada 3 jednot (místa – jedno místo, děj se má odehrávat na jednom místě; času – jedna doba, nejlépe během 24 hodin; děje – jedna souvislá dějová linie); nečlení se na dějství;

chór – představuje veřejné mínění, hodnotí, komentuje děj, jednání postav;

tragédie – vysoký styl, veršované, vznešené, patetické; princip tragédie: katarze - vzbuzování pocitu hrůzy a soucitu v divácích vedoucí k duševní očistě; pravidla sestavování tragického děje, tradiční schéma výstavby děje (platí nejen pro drama, ale i pro epiku) - má 5 fází: expozice (úvod, seznámení s výchozí situací, postavami a prostředím), kolize (srážka, zápletka, konflikt), krize (vyvrcholení konfliktu), peripetie (náhlý obrat, zvrat ve vývoji děje, vyústí v katastrofu, hrdinové jsou postaveni před náhlou, nečekanou změnu, která uspíší konec, dramatik může naznačit možnost naděje smírného konce, aby pak závěrečná katastrofa vyzněla tím silněji), katastrofa (konečný obrat, vyřešení konfliktu).

Aristoteles položil v tomto díle celkově základy teorie literatury, dochovala se pouze část o tragédie a eposu, část o komedii se ztratila (souvislost s románem Umberta Eca Jméno růže).