Východicka a základy světové kultury a literatury (1)

Tisíc a jedna noc – příběhy vypráví dívka Šahrazád králi Šahriarovi, který za nevěru milované manželky se mstí ženám, nechává je popravit po noci, kterou s nimi strávil. Šahrazád, jež se králi vydala dobrovolně místo své sestry, svým vypravěčským uměním nakonec královo nešťastné srdce vyléčí. Rámcová sbírka pohádek, příběhů a bajek. Vyvíjí se od 10. stol. n. l. – ustáleno 15. stol. n. l. Převyprávění – Petiška, Hrubín

Bible (12.stol.př.Kr. – 2.stol.po Kr.)

SZ – 12.-2.stol.př.Kr. – hebrejsky, i aramejsky; hebr. písmo z fénického, čte se zprava doleva

NZ – 1.-2.stol. po Kr. (asi 48 – 120) – řecky

Bible základní knihou 2 světových náboženství:

Judaismu – SZ (židé neuznávají NZ, mesiáše teprve očekávají)

Křesťanství – SZ i NZ (křesťané vykládají SZ tak, aby korespondoval s NZ)

Zákon = vždy ve smyslu smlouvy mezi Bohem a jeho lidem.

Bible – nejvýznamnějším dílem literatury starověkého Předního východu. Nepůsobí však pouze v prostředí, kde vznikla, ani jen mezi židy a křesťany, ovlivnila hluboce vývoj lidstva ve středověku i v novověku. Její náboženské a etické zásady a hodnoty mají platnost i dnes (i u ateistů!). Pro evropskou kulturu a civilizaci tvoří jeden ze základů (vedle odkazu antiky)

Biblický kánon (= řecky pravidlo, norma) tvoří texty, které náboženská obec (židovská synoda či křesťanská církev) kanonizovala = uznala oficiálně za posvátné, inspirované Bohem a prohlásila za závazné jako pravidla, měřítka víry a morálky a vodítko pro životní praxi.

Kánon starozákonní židovský vznikl asi 90-95 po Kr. v Jabně (Jamnii)

Kánon novozákonní křesťanský vznikl kolem roku 180 po Kr.

Nálezy rukopisů – nejslavnější tzv. kumránské svitky z doby od 4.stol.př.Kr.do 68 po Kr., nalezeno roku 1947 v jeskyních na místě Kumrán u Mrtvého moře.

Překlady(biblia = řecké slovo, zavedl otec Chrysostomus, užívá se od 4.stol.,pak v j.č.bible):

SZ z původních jazyků do řečtiny – Septuaginta – ve 3.stol.př.Kr. v Alexandrii.

SZ i NZ z původních jazyků do latiny – Vulgáta (všeobecný,lidový) – kolem r.400, autorem sv.Jeroným.

Staroslověnský překlad (snad i celý, ale nedochovalo se) – 9.st. – Konstantin a Metoděj, nejstarší český překlad (celé, nezachovalo se) – ze 14.stol.(kolem 1360).

Hebrejská bible – má 3 části Zákon (= hebrejsky Tóra, řecky Pentateuch), Proroci, Spisy – obsahuje tedy pouze SZ, i když židé samozřejmě označení SZ nepoužívají.

Křesťanská bible – rozlišuje knihy kanonické (společné všem církvím), dále knihy, které katolíci zařazují jako deuterokanonické, pravoslavní jako nekanonické a protestanté je nezařazují, považují už za apokryfy. V českém ekumenickém vydání jsou tyto knihy jako deuterokanonické (= druhý kánon).

Apokryfy (řecky = skrytý, utajený) – tak se označuje (i katolíci, i pravoslavní) celá řada dalších vyprávění biblického charakteru (s biblickou tematikou), které nebyly přijaty do biblického kánonu, nebyly uznány za pravé, nestaly se součástí bible, např: Nikodémovo a Tomášovo evangelium, Apokryf o Jidášovi atd.