Východicka a základy světové kultury a literatury (1)

Uruk – město Uruk bylo objeveno roku 1902 německými archeology. Archeologické nálezy odpovídají skutečnostem popsaným v eposu - dlouhá hradba, Ištařin a Anův zikkurat, zbytky chrámů, svatyně boha Ana, urucké domy, náměstí, ulice, zbytky královského paláce. Uruk už ale neleží na březích Eufratu, jak je uvedeno v eposu, koryto řeky je dnes posunuto.

Gilgameš - Stále není jisté, zda je Gilgameš historickou osobností nebo mytologickým hrdinou. Snad žil 2700 př.n.l. a byl to 5. král 1. urucké dynastie, podle sumerského seznamu králů vládl 126 let. Podle eposu byla jeho matkou bohyně Ninsun.

Mýtus (z řeč. mýthos = vyprávění, česky též báje) je příběh, do něhož lidé dávných dob vtělili své představy o vzniku světa, člověka, o životě bohů, o přírodních jevech a o pozemském i posmrtném životě. Všechny starověké národy mají velké množství mýtů, jež se zpravidla promítají do jejich prvních literárních děl.

Mytologie (bájesloví): soubor mýtů určitého národa (mezopotámská mytologie, řecká mytologie, římská mytologie, egyptská mytologie …)

Epos = rozsáhlá epická veršovaná skladba, bohatý děj, četné popisy a epizody – tzv. epická šíře, výrazní hrdinové, líčení jejich hrdinských činů, bohatý jazyk - epiteta, figury, tropy; vypravěč je nad příběhem, má odstup od postav, er-forma. Epos se vyvíjel, nejstarší eposy ve starověku, ale i ve středověku nazýváme hrdinské (později bude rytířský, historický, duchovní, zvířecí…). Starověké eposy vycházejí z mytologie starověkých národů, zaznamenávají jejich mýty.

Další významné eposy ve starověkých literaturách:Epos o Atrachasisovi: starobabylonský epos, odtud přejata epizoda o potopě světa – bůh Enki, který to vždy myslil s lidmi dobře, vyzradil ve snu rozhodnutí bohů zničit lidstvo potopou Atrachasisovi, moudrému, zbožnému králi, ten si tedy postavil loď a zachránil se v ní (paralela postav - jména znamenají „Přemoudrý“: Atrachasis - Utanapištim - Noe v Bibli); vyprávění o potopě bylo už i v sumerském cyklu, nesouviselo ale s Gilgamešem, odtud přejato nebylo.

Enúma Eliš (Když nahoře) – babylonský epos o stvoření světa, paralela Genesis

Staroindické eposy Mahábhárata a Rámájana

Homérovy eposy Ílias a Odyssea; Vergiliův epos Aeneis Příklady uměleckých děl, v nichž najdeme téma nesmrtelnosti – lze srovnat pojetí nesmrtelnosti, náhled na ni: drama Věc Makropulos od Karla Čapka, Milan Kundera – román Nesmrtelnost.

Epos o Gilgamešovi inspiroval i Bohuslava Martinů – oratorium Gilgameš (1954).

Egypt

Knihy mrtvých (3.-2.tis.př.n.l.) – rady zemřelým, jak obstát v posmrtném životě.

Knihy moudrých rad do života (ve stejné době) – soubory životních moudrostí a norem (rady otce synovi, krále nástupci aj.), např. Naučení Ptahotepovo (vezíra Ptahotepa).

Vlastní životopis Sinuhetův (2.tis.př.n.l.) – krátká próza, autorem Sinuhet – vysoký dvorský úředník v exilu. Sinuhet se z tajně vyslechnutého rozhovoru dověděl o vraždě krále a o tom, že se na ní podílel i harém patřící pod jeho správu. Přestože je nevinen, prchá do Sýrie, ožení se s knížecí dcerou z kočovného kmene – stane se knížetem, úspěšným vojevůdcem, avšak stále touží po návratu do Egypta. Nový egyptský král se o jeho osudu dozví a vyzve jej písemně, aby se vrátil.