Východicka a základy světové kultury a literatury (1)

Interpretace:

Typický příklad klasické řecké osudové tragédie (viz u definice žánru výše) – hlavní hrdina se střetává s osudem, snaží se mu vzdorovat svou vůlí; i když je to marné, činí tak s antickou heroičností. Osud může být krutý, ale úspěšně vzdorovat mu nelze. Je to bezvýchodné drama člověka, který přestože se snaží sudbě uniknout (bohové prokleli jeho rod), každým svým krokem spěje k jejímu naplnění, nevědomky jí vběhne přímo do náruče. Stane se příčinou neštěstí své obce, až rozpozná strašnou pravdu, oslepí se, aby neviděl vlastní bídu.

Sofoklova tvorba odráží jeho přesvědčení o nepřekročitelnosti odvěkých zákonů (Pozor ale – neznamená to, že to schvaluje.): ti, kteří se chtěli vymknout osudu, přivolali zhoubu na sebe i své bližní. Vyjadřuje neschopnost (nemožnost) člověka bránit se svému předurčení. Věštba musí být naplněna, ať už se ji člověk snaží zvrátit, nebo ne. Jakékoliv snahy vzít osud do vlastních rukou směřují k naplnění předem určeného. Oidipus je trestán za porušení řádu, a to přesto, že bylo nejen zcela nevědomé, ale dokonce v rozporu s hrdinovým racionálním přáním. Vše, co koná, aby osud odvrátil, jen přispívá k tomu, aby se osud naplnil. V osudu je třeba hledat projev síly (ať už ji nazýváme božstvem, odvěkými zákony, sudbou či jakkoli jinak), které je člověk ve všem svém konání a myšlení podroben. Pokud se člověk proti této síle proviní, stihne ho trest. (Srovnejte s osudovostí u Erbena) Oidipus chce aktivně ovlivňovat svůj život, Iokasté přijímá život (události) pasívně, tak jak běží, takové, jaké jsou. Oidipus je racionální, možná až příliš, hrozivou věštbu posměšně a skoro arogantně odvrhne, často jedná a mluví prudce, ostře, hned se rozhněvá, podezřívá a osočuje jiné ze zlých úmyslů, avšak krok za krokem odhaluje hrůzné tajemství. Oidipus je morálně silná osobnost (srov. Antigona, Elektra), je tragickou postavou, ale nese svůj osud statečně, je silnější než Iokasté, ta v zoufalství volí sebevraždu (oběsí se). Oidipus ve chvíli, kdy všechno pochopí, tj. vlastně prohlédne, odsoudí se sám k trestu tělesné slepoty za to, že byl tak slepý duševně. Motiv vlastního oslepení je tedy symbolický. V jistém smyslu hrdina přestává být ve vztahu k bohům loutkou, stává se partnerem.Kompozice pracuje s retrospektivou a takřka detektivním odhalováním minulosti. Drama se neodehrává v akci, ale v postupném, permanentně napjatém odkrývání skutečnosti. (Dále viz obecné zásady výše.) Pomocné otázky: Čím hra začíná, jak vládne Oidipus Thébám? Jak jej vnímají lidé? Co ví Oidipus o svém původu? Jakou roli má věštec Teiresias? Jak se k jeho slovům Oidipus staví? Iokasté řekne Oidipovi o věštbě, podle níž Laiovi skrze syna byla souzena smrt. Jak reaguje Oidipus? Dovídáme se o Oidipově životě, než se stal vládcem Théb. Korinťan přichází se zprávou, že zemřel král Polybos = PERIPETIE. Jak reaguje Oidipus? Příchod pastýře – co se od něj Oidipus dozvídá? Iokasté spáchala sebevraždu, jak se zachoval Oidipus? Jedné z Oidipových dcer, Antigoně, je věnována další Sofoklova tragédie.