Významné osobnosti světové literatury 2. poloviny 20. století_ odraz druhé světové války ve světové literatuře

Román má 3 části, k nim je připojen Dodatek s podtitulem Principy newspeaku. V něm se věcným stylem rozebírá oficiální jazyk Oceánie, který nevznikl „pouze k vyjadřování světonázorových myšlenkových postupů vlastních oddaným stoupencům Angsocu, nýbrž proto, aby znemožnil všechny jiné způsoby myšlení“. Nejde tedy ani tak o vytváření nových slov, nýbrž naopak o výraznou redukci slovní zásoby, potlačení vedlejších významů slov, citové zabarvení mají jen výrazy podporující Stranu a odsuzující její nepřátele. V budoucnu by měl plně naradit současný jazyk (oldspeak).

Orwell pro svůj román vytvořil několik speciálních výrazů (vedle newspeaku):

Vaporizace (lat. vapor – pára) – je zmizení a popření existence politicky nepohodlných osob. Člověk je zpravidla zatčen, většinou v noci, a dál se už o něm nikdo nic nedoví, prostě zmizel. Jeho jméno i veškeré zmínky o něm, o jeho existenci i o samotné vaporizaci jsou zničeny, odstraněny, vymazány, jeho existence je popřena (nikdy neexistoval) a posléze zapomenuta. Na tomto procesu se podílejí ministerstva lásky a pravdy (např. přepisují všechny články v novinách, kde byla vaporizovaná osoba zmíněna, a znova je tisknou; nehmotné stopy v lidské paměti buď zmizí samy, nebo jsou násilně vymazány v mučírnách).

Doublethink – je newspeakový výraz pro podvojné (dvojité) myšlení. Je to propracovaná, i když zvrácená technika, metoda, způsob myšlení, který má zajistit kolektivní, jednotné myšlení všech členů Strany. (Je otázkou, zda je to ještě myšlení.) Znamená to schopnost člověka udržet v mysli dvě zcela protichůdné myšlenky a přitom oběma věřit. Schopnost věřit dvěma protikladným faktům, schopnost popřít vlastní zkušenost. Samo pochopení slova doublethink vyžaduje tuto schopnost. Podvojné myšlení je schopnost zmanipulovaného člověka uvěřit tvrzení Strany a přitom ignorovat vlastní vzpomínku nebo myšlenku dokazující opak. „Všechno, co je pravda teď, je pravda odjakživa a navždycky. Je k tomu zapotřebí jedině nekonečný sled vítězství nad vlastní pamětí.“

Člověk uvyklý doublethinku nevnímá rozpor mezi názvy a náplní práce ministerstev, nebo ve znění hlavních hesel Strany. A jestliže Strana říká, že Eurasie je úhlavní nepřítel Oceánie, pak byla nepřítelem odjakživa bez ohledu na klamnou vzpomínku, že ještě před 10 minutami byla spojencem...

Ideozločin – je cokoli individuálního, samostatného, protože to je proti kolektivismu, proti kolektivnímu myšlení Strany, proti Straně, ať jsou to činy, slova či jen myšlenky; ideozločin je vždy krutě trestán, mnohdy smrtí. V budoucnu jej ve světě Orwellova románu díky newspeaku už nebude možné spáchat.

Jazyk a styl: V Orwellově jazyku a stylu se odráží, že byl novinářem, reportérem a esejistou. Svým nezatíženým způsobem vyjádření s chladnokrevným odstupem i smyslem pro detail je v románu schopen přesně a důvěryhodně analyzovat složitý společenský systém. Pro celé dílo je příznačný věcný styl, prosté, chronologické vyprávění Winstonových zážitků, z jeho pohledu, i když v er-formě. I vypjaté situace jsou podány střízlivě, bez patosu, až chladnokrevně, působivost se tím však (nebo právě proto) zvyšuje. Řetězení vět stejného druhu a opakování určitých obratů vytváří a stupňuje tísnivou atmosféru a bezvýchodnost (zejména při vyšetřování, mučení).