Významné osobnosti světové literatury 2. poloviny 20. století_ odraz druhé světové války ve světové literatuře

Interpretace:

Jde o obraz totalitní společnosti a varování před ní. Názorně ukazuje, že násilné sociální převraty a totalitní režimy založené na neuskutečnitelných ideálech a nesplnitelných slibech musejí nutně ztroskotat. Lákavé, líbivé, vcelku primitivní ideály, ve skutečnosti však nereálné, a tedy lživé, falešné, dávají skutečně trpícím lidem novou naději. Právě proto jsou snadno zneužitelné samozvanými vládci, uzurpátory moci. Takové ideály (zpravidla celá soustava idejí, názorů, teorií, cílů – tj. ideologie) mohou usnadnit získání a upevnění moci, tedy vzestup režimu (i na poměrně dlouhou dobu), ale zároveň předznamenávají také nevyhnutelný úpadek, krizi (dříve či později i pád, ale to v novele už není, nemohlo být, nestalo se ještě v době vzniku díla ani v realitě). Součástí ideologie je zpravidla i to, že k dosažení jejích cílů je nutno (a tedy dovoleno) používat násilí. Jinak řečeno: K přeměně společnosti nelze dospět jinak než cestou revoluce, revolučního boje. A nutnost boje, násilí, teroru (či války) přitom nikdy nekončí - navenek, naoko proto, že nepřátelé a odpůrci stále jsou a škodí, chtěli by těžce budovaný nový řád zničit, ve skutečnosti proto, aby se udržovala atmosféra strachu a zároveň nenávisti k nepřátelům, neboť taková atmosféra pomáhá vládnoucí elitě udržovat svou moc, ovládat lidi (a v neposlední řadě se „dobře hodí“, když je třeba najít a ukázat viníky případných neúspěchů).

Autor zobrazuje revoluci, počáteční opojení z nastolení nových poměrů, následující boje o moc. Popisuje nástup totalitní moci a její praktiky: obviňování a odstraňování bývalých spojenců, potlačování znalosti historie a její překrucování (původní předsevzetí jsou měněna, např. sedm přikázání, která si zvířata skutečně pamatovala správně, ale nebyla si natolik jista, aby jejich přepsání označila za podvod; a je otázkou, zda by něco zmohla, kdyby to učinila); klamání, obelhávání lidí, překrucování pravdy, demagogie, polopravdy (Kulišova „zrada a protistátní“ činnost, hospodářské výsledky), zastrašování (zlí psi) a veřejné popravy zrádců a odpůrců, velkolepé oslavy velikosti vůdců, manipulace (vše přehlušující chór skandujících ovcí). Velmi dobře je zachycena proměna revolučních nálad, vývoj kolektivní paměti. Celé revoluční „dobrodružství, experiment“ končí tragicky – poměry jsou ještě daleko horší než před revolucí.

Přestože autor přímo nemluví o konkrétní zemi a vládě (odehrává se v jakémsi městečku Willingdon v blíže nespecifikované době), na každém kroku (nejen vzhledem k době vzniku díla či oslovení „soudruh“) je patrné, že jde o Sovětský svaz. Orwell naprosto přesně a ve vynikající zkratce zachytil formou podobenství a alegorie dějiny Sovětského svazu od šíření leninské ideologie, přes bolševickou revoluci, střet Stalina s Trockým a vyštvání Trockého až po Stalinovu diktaturu, tj. období zhruba první třetiny 20.stol.