Významné osobnosti světové literatury 2. poloviny 20. století_ odraz druhé světové války ve světové literatuře

- tzv. ortodoxní pojetí či hard sci-fi - zaměřená hlavně na vědecké a technické poznatky a také na dalekou budoucnost na Zemi či na mimozemské civilizace (Asimov, Clarke (zčásti))

- humanistická, etická linie sci-fi – zaměřená více na humanistické, etické, často varovné vyznění než na samy velké výdobytky vědy (Wells, Clarke (zčásti), Bradbury, Merle, Boulle)

- katastrofické vize společnosti, zpravidla totalitní – navazují na utopickou linii, utopie i antiutopie, také zaměřeny na varovné vyznění (Orwell, Bradbury)

- tzv. fantasy literatura – ke sci-fi jen volně, zaměřuje se na imaginární světy, na racionálně nevysvětlitelné až magické jevy (Tolkien) (pozor – neztotožňovat tento vymezený proud s veškerou fantastickou literaturou obecně)

Utopie – jako žánr se rozvíjí od doby renesance, kdy vznikala díla, která líčila domněle ideální poměry ve vysněné zemi, (např. Angličané T. More roku 1516: Utopia (odtud ten název) a F. Bacon: Nová Atlantis, Ital T. Campanella: Sluneční stát). U Swifta pak utopické prvky slouží jako prostředek ke kritice… Srovnej dále např. s K. Čapkem – u něj jsou utopické prvky prostředkem k varování… antiutopie = radikální převratné změny nevedou k lepšímu, ba naopak.

Za antiutopie lze považovat díla s varovným humanistickým a etickým vyzněním, stojí umělecky výše než „čistá“ sci-fi, patří tedy také k nejuznávanějším.

(Chápání všech těchto pojmů a vztahy mezi mini, jejich uspořádání se v mnohých příručkách různí, uvedené linie se mohou u jednotlivých autorů prolínat, mísit.)

GEORGE ORWELL (1903-50) - až do r. 1989 bylo toto jméno u nás pečlivě utajováno.

George Orwell, vlastním jménem Eric Blair, je britský spisovatel. Narodil se v Indii v rodině koloniálního úředníka. Od 8 let navštěvoval školy v Anglii; přestože patřil k nadaným studentům, odmítl univerzitní stipendium a na několik let se stal policistou v Barmě (Barmské dny 1934). Službu opustil a vrátil se roztrpčen a s pocitem spoluviny za koloniální praktiky. Vedl dobrodružný a pohnutý život, nějakou dobu žije také jako tulák v těch nejchudších vrstvách (Trosečníkem v Paříži a v Londýně 1933). Považoval se nejprve za anarchistu, později za socialistu; rozchod s minulostí dal najevo tím, že začal užívat pseudonym (podle anglické říčky). Pracoval jako novinář a esejista. Část jeho díla má publicisticko-dokumentární ráz (články, reportáže). Spolupracoval s BBC, přispíval do předních anglických novin a časopisů. Zapojuje se do španělské občanské války jako dobrovolník na straně republikánů (vzpomínková reportáž Hold Katalánsku 1938). Ve Španělsku byl vážně raněn, ale také dospěl k poznání, že hnutí, s nímž sympatizoval, zdaleka není imunní vůči dogmatismu, fanatismu, brutalitě a pokrytectví. Nevzdal se socialistických názorů, ale stal se rozhodným odpůrcem totalitních praktik. „Každou řádku, kterou jsem od roku 1936 napsal a která stojí za zmínku, jsem přímo či nepřímo psal proti totalitarismu a pro demokratický socialismus, jak jej chápu.“ Orwell byl přesvědčeným socialistou, ale také demokratem, a nesnášel propagandistické lži – lhaní ve jménu propagandy. 2. světové války se kvůli tuberkulóze neúčastnil. Zemřel v Londýně (na tuberkulózu ve věku 46 let) krátce poté, co dopsal své poslední a nejslavnější dílo 1984.