UVOD_DO _BIBLE_2013_II

20

Každá z nich má doktrinální úvod (chvála moudrosti nebo Boha
Stvořitele) a praktickou nauku bez stanoveného řádu.
Zpočátku univerzalistická perspektiva se – podobně jako v Gn -
postupně zužuje na vyvolený národ. Takto pojatými úvody chtěl asi
autor uspořádat dosud roztroušené spisy v jednom díle.
Vyšší vrstvy židovské společnosti zcela propadly helenismu. Sirachovy
poučky, výstrahy a napomenutí proto chtějí jasně ukázat náboženské
poklady a mravní dobra, která pramení z izraelské moudrosti a shodují
se s Mojžíšovým zákonem. Kniha směřuje k praktickému cíli: učit
zbožnosti a dobrým mravům.
Nauka Sirachovcova je zcela tradiční. Moudrost přichází od Pána.
Zaručuje štěstí všem, kdo ji přijímají. Autor věří v pozemskou odplatu.
Pokrok v nauce zaznamenává, když ztotožňuje moudrost se zákonem. A
od svých předchůdců se liší ještě více tam, kde se zajímá o dějiny
Izraele. Do popředí jsou postaveni hlavně kněží, Áron a Pinchas
zaujímají čestná místa a úryvek končí dlouhou chvalořečí velekněze
Šimona, současníka autora.
Pozdější řecké vsuvky do knihy přinášejí nové názory. Hovoří o
posmrtné odměně a zdůrazňují, že každý musí nakonec projít soudem
před Bohem. Pro spravedlivé to však bude počátek odměny bez konce
ve světě, který přijde. Tím se řeší problém Joba a Kazatele.

- Kniha Moudrostí: Egyptská Alexandrie byla nejdůležitějším

střediskem židovské diaspory. Židé zde byli ve stálém úzkém styku s
helenismem. Někteří se snažili umožnit pohanům poznání judaismu.
Hledali styčné body. V tomto prostředí vznikla Kniha Moudrosti. Byla
napsána řecky, ale autor v ní tlumočí ryzí víru Izraele.
V řec. rukopisech má název Moudrost Šalamounova, ve Vulgátě Kniha
Moudrosti. Patří mezi dt spisy. Autor, alexandrijský Žid s dokonalou
znalostí řečtiny, není znám. Kniha vznikla v 1. pol. 1. stol. př. n. l.
Knihu možno rozdělit na 3 části:
A.

Cesta moudrosti v protikladu k cestě bezbožných (1-5)

B.

Moudrost sama (6-9)

C.

Skutky moudrosti v dějinách Izraele (10-19)

První část se hodně inspiruje proroky. Druhá část čerpá z knihy Přísloví
a zároveň určitých názorů řeckých filosofů. Styl se stává více
filosofickým. Styl poslední části je zcela rozdílný od slohu, který
nacházíme v ostatních knihách SZ.
Mdr je dílo pečlivě komponované. Celkově se přimyká ke slohu
literatury moudrosti, ale od kap. 10 a ještě více od kap. 16 si autor
osvojuje zcela odlišný literární druh. Nejen uvádí fakta, snaží se najít
jejich smysl (pravidla Midraše). Na jedné straně přikrašluje tradiční
vyprávění tím, že přidává prvky převzaté ze židovských legend nebo
prvky jím vymyšlené. Na druhé straně odstraňuje nebo upravuje vše, co
by mohlo kompromitovat Boží dobrotu nebo dobrou pověst vyvoleného
národa u pohanů. Biblickým zprávám dává nový výklad. Viz např.
srovnání osudu Egypťanů a Izraelitů při událostech Exodu (11,5-14;
16,1-19,9). Podkladem této metody je přesvědčení, že všechny události
vypravované v Bibli mají mravní a náboženskou hodnotu.