UVOD_DO _BIBLE_2013_II

Z těchto kritérií vychází rozdělení žalmů:
1. Prosebné žalmy (osobní - 7,11,88… komunitní – 44,74)
2. Děkovné žalmy (osobní – 107,118,137… národní 65,66, 67)
3. Hymny chvály (8, 29,104)
4. Královské žalmy (2; 45; 110)
5. Siónu - poutnické (24, 47, 84,122)
6. Království Jahve – univerzalita, eschatologie, liturgické (47; 96-99)
7. Sapienciální - poexilní (1, 14, 15, 52)
8. Deuteronomické liturgie (81)

6.3 Moudrost v knihách SZ
Lidská moudrost je v pojetí Izraele schopnost lidského ducha, která
vede člověka ke správnému jednání. Opakem je člověk pošetilý. Tyto
výrazy znamenají totéž, co neřest, neřestný. Tato moudrost usměrňuje
člověka tak, aby prožíval život v blahobytu a štěstí. Jde o všeobecnou
lidskou zkušenost.
Vlivem prorockého směru po exilu se hovoří o moudrosti jako o jedné z
Božích vlastností. To nakonec vedlo k ztotožnění moudrosti s duchem
Jahve. Funkce připisované jemu se přisuzují moudrosti. Např. moudrost
je aktivním principem stvoření a řízení světa. Líčí se její Božský původ
s použitím výrazů, které z ní činí osobu; nakonec je to všemohoucí duch
Boha pronikající každou věc; vychovává lidstvo, jednotlivce (i krále);
vede Izrael k realizaci jeho zvláštního poslání.

- Job: Kniha se řadí mezi skvosty světové literatury. Je psaná ve

verších s výjimkou prozaického úvodu a závěru. Básník byl mistrem
slova. Jeho slovník je bohatý a pestrý. I sloh je vytříbený.
Obsahově je to drama. Začíná čtyřmi pozemskými a dvěma nebeskými
scénami, jimiž je čtenář uveden do problematiky. Pak následuje její
jádro: příchod Jobových přátel a jejich rozhovor s Jobem, kdy se ve
třech kolech střídavě ujímají slova oni a Job každému z nich odpovídá.
Rozhovor však nevede ke sblížení stanovisek, rozpory se prohlubují až
k úplné roztržce. Tu se náhle objeví nový účastník Elíhu a zasáhne do
rozvášněného sporu Joba a jeho přátel. Všichni umlkají a promluví sám
Bůh. Job je prohlášen za spravedlivého.

19

Autor knihy je neznámý. Zpravidla se kniha datuje do doby
babylonského zajetí.
Námětem knihy je otázka utrpení. Na Jobově postavě ukazuje básník,
že odpověď na otázku utrpení nelze získat bez urputného zápasu víry.
Jde o líčení psychologicky pronikavě promyšlené, ukazující, jak zápas
víry nelze vybojovat jednorázově a jednou provždy.
Jób se postupně odpoutává od všech pozemských nadějí a nachází tím
pevnější útočiště v Bohu. Dospívá k nezvratné jistotě, že v Bohu má
svědka své spravedlností a svého Přímluvce a Vykupitele. Bůh
dopomůže pravdě k vítězství. Joba temnoty nepohltí.
Třebaže se Jób s Hospodinem pře a nerozumí mu, právě svým
neochvějným lpěním na něm vystupuje jako představitel ryzí víry v
Hospodina. Ve svém zoufalství klesá, ale víra jej vždy znovu pozvedá a
dává mu nakonec zvítězit.
Děj knihy nás uvádí do společenství Izraele, i když toto jméno se v
knize vůbec nevyskytuje. Jobův zápas je zápasem víry v milostivého
Boha, jak jej poznával lid izraelský v Hospodinu a jeho díle.