UVOD_DO _BIBLE_2013_II

Midraš: je spis, jehož předmětem je interpretace Písma

homiletického rázu. Vyjádřit mravní a náboženskou hodnotu biblické
události. Typickým příkladem je třetí část Mdr.
Obraz Boha v Mdr. vychází z izraelské tradice: Bůh je všemohoucí
Stvořitel, Pán osudů vesmíru. Autor však zdůrazňuje některé jeho
přívlastky. Bůh je nekonečně moudrý a spravedlivý (12,15-18). Miluje
všechny a má soucit se všemi (11,23; 12,20). Autor nejvíce zdůrazňuje
moudrost, která je popsána filosofickými výrazy.
Nejdůležitější je však nová nauka, kterou přináší kniha o naději na život
po smrti: V Mdr je vyjádřena se vší jistotou. Událostí života na zemi
jsou přípravou člověka na život po smrti a utrpení spravedlivého slouží
k jeho očištění. Důležité je jen jedno: plnit vůli Boží a žít v jeho lásce.
I když Mdr nebyla přijata do židovského kánonu, byla brzy přijata první
církví. V NZ nejsou výslovné citace, přesto je jisté, že Jan a Pavel jí
byli ovlivněni, zejména pokud jde o christologii.

- Píseň písní; Sbírka milostných lyrických písní, které opěvují v

materiálním smyslu lásku muže a ženy. Tento společný předmět
stmeluje celou sbírku.

21

Jako většina knih o životní moudrosti (Př, Kaz, Mdr) byla i tato kniha
židovskou tradicí připsána Šalamounovi, ačkoliv není jejím autorem.
Část látky může být starší, ale ukončení díla spadá určitě do doby po
vyhnanství (nejpravděpodobněji pol. 4. stol.).
Obvykle se rozlišuje 6 částí. (podle děje i podle básnických formací)
A/ 1,2-2,7: počátek lásky mezi nevěstou a ženichem
B/ 2,8-3,5: růst lásky
C/ 3,6-5,1: snoubenka je přivedena k snoubenci
D/ 5,2-6,10: zkoušky a utvrzení lásky snoubenky
E/ 6,11-8,4: krása nevěsty a radost
F/ 8,5-8,14: potvrzení spojení a věčná stálost.
Na první pohled se jeví obsah Písně jako čistě profánní: mladík a dívka,
kteří hoří vzájemnou láskou, se setkávají, básnicky si vyznávají lásku,
vzájemně obdivují svou tělesnou krásu a zdá se, že na konci Písně
dosahují manželského spojení. Proto mnozí exegeté soudí, že Píseň není
nic více než milostná (svatební) píseň či sbírka takových písní.
Katolická tradice přičítá Písni alegorický smysl: podle něho jediným
literárním smyslem Písně je přenesený (metaforický) smysl a vůbec se
nejedná o lásce přirozené. Obrazem manželské lásky se chce zpodobnit
vzájemná láska mezi Bohem a jeho lidem.
Chápání Pís jako sbírky básní opěvujících vzájemnou lásku muže a
ženy není nedůstojné Bible. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu.
Hluboko do jejich bytí vložil vzájemnou přitažlivost, která přirozeně
vrcholí v manželství. Tato láska je dobrou věcí, částí Božího díla, které
On sám prohlásil za dobré.
Připustit tento literární výklad Pís. nutně vede k otázce, jak přistupovat
k této knize a co od ní očekávat. Třeba jako k paralele vůči Gn 2,23.
Oba texty vyjadřují stejný postoj ke stejné zkušenosti. Manželská láska
patří k řádu věcí stanovenému Bohem od počátku. Je jedním z Božích
divů; musí nás vést k obdivu a vděčnosti. Bůh stvořil celého člověka,
tedy i jeho tělo. Bylo by nedostatkem realismu chtít přehlížet tyto věci.
Píseň tím, že upoutává pozornost na osobní prvek v manželství, svědčí
nejen o svém vyrovnaném pohledu na věci, ale také obohacuje úsudek:
láska ukazuje jedinečnou hodnotu osoby. Zakládá skutečnou rovnost
muže a ženy (v Písni se rozumí svoboda volby ze strany ženy jako