UVOD_DO _BIBLE_2013_II

- Ester: Kniha vypráví o záchraně Židů za vlády perského krále

Achašveróše pomocí dívky Ester. Řecký text knihy je o třetinu delší než
starší hebrejský. Vydavatel řeckého textu chtěl poskytnout Židům v
diaspoře dílo, které bere ohled na helenizující prostředí. Je zbožnější a
lépe ukazující činnost Prozřetelnosti a účinnost modlitby. Tyto doplňky
tvoří dt části knihy.
Kniha Ester byla napsána jako historické zdůvodnění vzniků svátku
Purim (14 a 15 - Adar - březen), který neměl izraelský původ a neměl
náboženský význam.
Autor dobře znal perské prostředí. Ale v textu jsou také rozpory = kniha
nepodává dějiny. Literární druh knihy je označován jako "hagadický
midraš" - předkládá minulou událost, aby vyložila přítomnost. Kniha
Ester se zrodila, podobně jako Tobiáš a Judit, v době, kdy se Izrael cítil
ohrožen ve víře nepřátelstvím pohanského světa.
Poselství knihy Ester je v přesvědčení, že Bůh neopouští svůj národ a
kdykoliv je v nouzi, přichází mu na pomoc.

18

6.2 Poetické a sapienciální knihy SZ
Knihy poetické (Ž, Pís) se sapienciálními /moudrosti/ (Jb, Př, Kaz, Sír,
Mdr) tvoří v katol. kánonu skupinu knih naučných - didaktických.

- Žalmy: Řecké názvy (i lat. a čes.), jsou psalmoi (psalmi,

žalmy), jsou odvozeny od psalein - brnkat na strunný nástroj,
přeneseně: zpívat chvalozpěv.
Hebrejský text je rozdělen na 150 žalmů. Latinská Vulgáta (V) má také
150 žalmů, ale rozdělení je provedeno různě: LXX má ještě žalm 151.
Žalmy jsou rozděleny do 5 knih. Na konci každé knihy je doxologie:
"Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků na věky amen, amen."
I.

Ž 1-41 (doxologie)

II.

Ž 42-72 (doxologie)

III.

Ž 73-89 (doxologie)

IV.

Ž 90-106 (amen, aleluja)

V.

Ž 107-150 (aleluja)

Toto rozdělení je asi z 3. stol. př. Kr. V Ž jsou také dílčí sbírky, na
kterých je vidět, jak kniha postupně narůstala. Např. Elohistické žalmy
(42-83): Zde je užito jména Elohim 200x, jinde jen 29x.
Většina žalmů je opatřena nadpisem (nepochází od autorů). Najdeme
nadpisy osobní (např. David 73x). Spíše než od Davida jde o žalm pro
Davida. Všechny žalmy jsou anonymní skladby, autory můžeme hledat
nejspíše v řadách kněžstva.
V nadpisech se také objevuje určení druhu žalmu (žalm, píseň,
poučující chvalozpěv, modlitba), pokyny k přednesu (za doprovodu
strunných nástrojů, ke hře na flétnu, vysokým hlasem). Objevují se také
pokyny pro liturgické použití příslušného žalmu (k díkůvzdání, ke dni
odpočinutí, pří posvěcení chrámu).
Lze těžko určit, kdy který žalm vznikl. Poetické útvary podobné
žalmům se objevují v SZ knihách pocházejících z různých dob. Ke
konečné uzávěrce sbírky žalmů došlo zřejmě až v Jammii r. 90 n. l.
K rozeznání určitého druhu žalmů jsou 3 kritéria:
1) stejná konkrétní situace, ve které žalm vznikl
2) stejná zásoba pojmů, podobný obsah
3) podobný literární sloh a struktura