UVOD_DO _BIBLE_2013_II

- Trito-Izaiáš (Iz 56-66); Jde pravděpodobně o dílo více autorů. Tyto
kapitoly byly asi napsány v Palestině krátce po návratu z vyhnanství.
Nelíčí ani osvobození, ani obnovu. Lid je už usazen v Palestině
(objevuje se sociální nespravedlnost).
Autoři byli ovlivněni Dt-Iz a Ez. Od Ez přejali myšlenku posvěcení
města chrámem a dodržování postu a soboty. Od Dt-Iz myšlenku zájmu
o pohany a náboženství opravdu vnitřní.

- Malachiáš (můj vyslanec); Nadpis knihy asi neoznačuje vlastní
jméno. Kniha byla asi sepsána v období mezi dokončením druhého
chrámu (515) a příchodem Ezdráše a Nehemiáše (458-445) a obsahuje
šest dialogů. V nich prorok volá k pořádku rod Levi a odhaluje kořen
všeho rozvratu v ledabyle vykonávané obětní službě. Kniha končí
zaslíbením příchodu Eliáše, dříve než přijde den Hospodinův.

- Joel (Jahve je Bůh); Snad poexilní kniha se neváže na určitou
historickou situaci, ale je v podstatě liturgickým textem.
Knihu lze dělit na dvě části. V první (1,2-2,27) je nejprve popisován
vpád kobylek, pak následuje nářek a kající žalm. Bůh odpovídá na
modlitbu lidu výzvou k pokání a slibem nastolení hojnosti. Vpád
kobylek je předchozím znamením strašného "dne Páně".
Druhá část (3,1-4,21) líčí apokalyptickým slohem "Pánův den", který
bude neodvolatelným soudem nad všemi národy. Izrael však dostane
hojné požehnání a bude na něj vylit Pánův duch (4,15-16).
Joel je prorokem pokání, ale především prorokem "letnic", protože
předpovídá vylití "Ducha“, k němuž dojde v Mesiášově době.

- Abdiáš (služebník Hospodinův); Nejkratší spis SZ. Je množství
dohadů o zcela neznámém autoru i o době vzniku.
Jde o prudké napadání Edomu, tradičního nepřátele Izraele, za to, že si
při zvláštní pohromě, časově přesně neurčené, krutě počínali vůči
Jeruzalému. Proto je Bůh potrestá, kdežto Izrael zvítězí.

- Jonáš; Tato kniha není prorocký spis. Jde o vymyšlený příběh, v
němž hrdina má s prorokem z 8. století společné jen jméno.

16

Doba sepsání nejdříve v 5. století. V té době bylo Ninive (zničeno 612)
už jen vzdálenou vzpomínkou, jak to také dosvědčují přehnané rozměry
města. V knize Jonáš nacházíme ohlasy předcházející prorocké
literatury (např. Jr).
Poselství: Společenství navrátilců z Babylonu se uzavřelo do sebe.
Zdůrazňovala se výlučnost vyvoleného národa a očekávala se Boží
pomsta nad pohany. Kniha Jonáš je kritikou tohoto postoje a tvrdí, že
Bůh je Bohem všech národů.
Jde o duchaplné dílo, satiru plnou humoru. Je zde nezastřená ironie:
poslání, ke kterému se Jonáš odhodlal jen proti své vůli, dosahuje
bezprostřední a úplný účinek v pohanském městě, zatímco kázání
velkých proroků během staletí se u vyvoleného národa setkalo jen s
nezájmem, lhostejností nebo odporem.
Nepřekvapuje, že se Ježíš dovolává svědectví Jonášova, vždyť ve své
osobě naplnil poselství tohoto spisu.
Jonáš urovnal cestu křesťanskému univerzalismu. Ježíš a apoštolově
budou učit, že Bůh je milosrdný ke všem lidem, že již není rozdíl mezi
Židem a pohanem vzhledem ke spáse.