UVOD_DO _BIBLE_2013_II

11

jednotlivých výroků nebo činů. Shrnutí ve sbírkách, obvykle
uspořádaných podle hesel. Sbírky byly nakonec shrnuty v jedno dílo.

5.2 Dějiny biblického profetismu
Je zřejmá linie biblického profetismu od Abraháma po Malachiáše.

- Doba Patriarchů; Patriarchové mají v bibli titul "nabí" (Gn 20,7).
Mojžíš je podle bible největší z proroků (Dt 34,10 nn). Dt 18,15-24
mluví o ustavení prorocké instituce (služby) v Izraeli.

- Doba soudců; Zjevení a proroctví nebyla příliš častá. Mluví se jen
o prorokyni Deboře (Sd 4,4 nn) a nejmenovaném prorokovi (Sd 6,8-10).

- Doba králů; Nešlo již o jednotlivé proroky, ale i o skupiny
(skupinový profetismus). V blízkostech svatyní Jahve vznikají kroužky
proroků, aby zabraňovaly šíření náboženského a mravního úpadku.
Aby mohli prorokovat, uváděli se proroci do transu, hudbou a tancem si
vyvolávali frenetický stav, který se stával nakažlivým (1S 10,5.10). V
9. st. mizí prvek extatismu. Skupiny vznikají spontánně na obranu kultu
Jahve proti baalismu.
Zvláštní skupinou jsou proroci dvorní. Provázejí krále a prorokují v
jeruzalémském chrámu. Mnohdy spíše hájili zájmy krále než Boha.
Proto často proti nim stáli tzv. klasičtí proroci (povolaní od Jahvech).
Nejsou členy skupin, každý je osobitou postavou. Dělí se na píšící a
hlásající (každý nejprve hlásá, některý pak i píše).
Samuel je první individuální prorok hlasatel. Za Davida působí Nátan a
Gad. Eliáš a Elizeus jsou nejvýznamnější proroci, jež nezanechali spisy.

V Eliášově cyklu (1 Kr 17-2 Kr 2) nacházíme dějiny i legendy.

Eliáš asi velmi brzy vzbudil pozornost. Kolem jeho dějinné postavy se
brzy vytvořily legendy, které svědčí o lásce a úctě.
Působení proroka Eliáše spadá do doby vlády izraelského krále Achaba
(875-854) a jeho manželky Jezabel, dcery krále z Tyru. Do dějinného
rámce jsou vpletena četná lidová vyprávění o zázracích. Zázračný muž
Eliáš žil zcela z Boha a pro Boha. Eliášův cyklus vykazuje historické
motivy obdobné Mojžíšovým dějinám. Především putování k hoře

Chorebu, které trvalo 40 dní a 40 nocí, ukazuje vědomou souvislost
Eliášovu s Mojžíšem.
Smysl vyprávění o Eliášovi: Hospodin učinil skrze Eliáše velké věci.
Pohanští baalové nejsou nic ve srovnání s jediným a pravým Pánem
(Elohim). Kdo stojí na straně Boha, tomu vše prospívá k dobrému a ten
také jiným přináší spásu a odvrací útrapy.
U Eliáše je zvlášť silný nábožensko-politický ráz jeho působení. Aby
zachránil víru v Jahve, zasahoval silně do politiky. Eliáš byl hlasatel
etického jahvismu a odpůrce přírodních kultů. Zdůrazňoval věrnost
Hospodinu a vybízel k sociální spravedlnosti.

Dějiny proroka Elizea (2 Kr 2,1-13,21) představují zdařilou

kombinaci historických skutečností a pestrých legend o prorokovi.
Elizeus, vykonavatel Eliášova odkazu, zasahuje za svého téměř
padesátiletého působení mocně do dějin severní izraelské říše.
Poselství vyprávění o Elizeovi na jedné straně se říká výrazné ne
Baalovu pohanskému kultu, na druhé straně zaznívá myšlenka, že
Hospodin není židovský nacionální Bůh, nýbrž Bůh všech národů.
Naaman, syrský pohan, zakusí na sobě milosrdenství Boží tím, že je
zbaven malomocenství.