UVOD_DO _BIBLE_2013_II
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
6
4 Dějepisné knihy SZ
4.1 Deuteronomické dějiny
Dt je koncipováno jako Mojžíšova řeč na rozloučenou před vstupem
vyvoleného národa do zaslíbené země, kam není Mojžíšovi dáno
vstoupit. Obsahově spíše zákoník než dějepisné dílo. Jde o dílo vzniklé
v 7. stol. př. Kr. za použití staršího ústního i písemného podání. Autor
je. Celé dílo je prostoupeno jedinou myšlenkou - Izrael musí zůstat
věrný smlouvě s Jahvem, tomu se musí podrobit vše ostatní. Jahve musí
být ctěn na jediném místě - v Jeruzalémě.
V tomto duchu pokračoval dále jiný autor (autoři) o několik desítek let
později - Deuteronomista. Bylo to v době, kdy Izrael již prožil národní
katastrofu (r. 587) - pád Jeruzaléma při útoku Babyloňanů, odvlečení
národa do zajetí. Patrně v polovině 6. st. př. Kr. Deuteronomista
přepracoval a rozšířil Ur-Deuteronomium do formy, jakou známe dnes.
Kromě toho píše soustavné dějiny doby od Mojžíšovy smrti až do
zničení Jeruzaléma r. 587.
Deuteronomistické dějiny zahrnují: Dt, Joz, Sdc, 1. a 2. S, 1. a 2. Kr.
Celkově zůstalo toto dílo v podobě, v jaké vyšlo z autorova pera. Důraz
na myšlenku, že odpad od Jahvech je příčinou všeho zla, hodnocení
jednotlivých králů Severní i Jižní říše podle toho, zda podporovali také
jiná místa kultu. Zvláštní náboženský pohled na dějiny, často zpětné
hodnocení příčin, které vedly nejprve k pádu Severní a později i Jižní
říše. Vznik knih - polovina 7. stol. př. Kr. - polovina 6. stol. př. Kr.
Základní pohled - Hospodin je se svým lidem, plní věrně smlouvu,
kterou s Izraelem uzavřel, nevěrnost této smlouvě ze strany lidu vede ke
ztrátě Boží ochrany - Izrael se dostává do neřešitelných situací. Každá
změna smýšlení a obrat k Bohu znamená novou pomoc B., prohloubení
odpadu od Boha vede k zániku Severní a postupně i ke konci Jižní říše.
Ani babylonská katastrofa však neznamená konec, pokud se národ
obrátí k Bohu a bude na něj spoléhat a plnit jeho příkazy.
4.2 Jednotlivé knihy dt dějin
- Josue = dějiny dobývání Palestiny. Kniha sepsána hebrejsky,
zapadá do dt dějin, použito různých, dosti volně spojených tradic,
zjednodušený obraz dobytí Kanaánu všemi spojenými kmeny, pod
vedením Jozua - teologická událost pro pisatele (podle Božího plánu),
výzkumy ukázaly, že údaje knihy „sedí“ i z historického hlediska.
- Kniha Soudců = dějiny vyvoleného národa v zemi Kanaán od
Josuovy smrti až před dobu králů. Izraelské kmeny obtížně zápasí se
svými protivníky, projevuje se myšlenka, že nevěrnost Hospodinu
znamená oslabení Boží ochrany a v důsledku toho útisk od pohanských
sousedů, v nebezpečí se Izraelité znovu obrátí k Bohu a ten jim posílá
vyvolené lidi (soudce), kteří vedou kmen (kmeny) proti nepřátelům,
osvobodí jej a řídí jeho záležitosti. Po jejich smrti však není žádné
nástupnictví, návaznost moci, nešlo také o sjednocení celého Izraele.
Nevěrnost Bohu se opakuje a s ní celý uvedený postup. Na odlišných
postavách a příbězích se ukazuje zásadní otázka věrnosti Hospodinu.
- 1. Samuelova = životní příběh Samuela, zřízení monarchie a osudy
prvního krále. Kniha popisuje zvláštní Samuelovo vyvolení a jeho
úlohu v národě jako posledního soudce. Při popisu vzniku monarchie
lze v textu rozeznat tendenci antimonarchistickou a monarchistickou.
Saul je prvním vyvoleným pro královský úřad, ale nezvládne svou
úlohu, a Bůh mu odejme milost. V textu nenacházíme vysvětlení, proč
pro Saula již neexistuje nová nabídka z Boží strany. Z toho plyne
vážnost nabídky pro každého člověka i riziko jejího promarnění. Nová
možnost už nemusí být dána.
- 2. Samuelova = životní příběh krále Davida od Saulovy smrti a
skutečnosti, které se udaly v té době v Izraeli. Boží vyvolení je příčinou
Davidovy moci a jeho horlivost pro Hospodina je zárukou trvání Boží
přízně. Příslib věčného trvání Davidova rodu je obsažen v 7. kapitole
jako vysvětlení dědičného nástupnictví Davidovců na judském trůnu.
Svoje pády David napravuje pokáním. Ani vzpoura vlastního syna
nerozvrátí Davidovo království.
Obě Samuelovy knihy tvořily původně jediný celek, rozdělený poprvé v
překladu do řečtiny. Antimonarchistické a monarchistické tradice jsou
vedle sebe. Monarchistická se jeví jako původní starší vrstva. Zdá se, že