UVOD_DO _BIBLE_2013_II

- neochvějnou důvěru v Boha i přes všechna protivenství

- uskutečnění záměrů Božích (zlé využité k dobrému).

3. 2. 14 Mojžíš - historická osobnost
Život Mojžíšův a odchod izraelských kmenů z Egypta se dnes obvykle
klade do údobí vlády 19. dynastie (1310-1200). Historická skutečnost je

5

zahalena v ozdobném básnickém projevu -ten má pomoci, aby vynikla
přízeň Boží a činy Hospodina jakožto zachránce.
Už ve SZ Mojžíš patří k náboženským postavám, které každá doba
vykládá po svém. Avšak v rozhodujících bodech ze života Mojžíšova se
všichni autoři shodují:
- je od Boha zvolený a Boží milostí zasažený,
- vyslanec z Božího pověření,
- vzor víry, přestože selhal (Žid 11,23-29; 11,1),
- trpitel pro blaho svého lidu,
- muž velký modlitbou,
- přímluvce svého lidu.

3. 2. 15 Odchod z Egypta a putování po poušti
V modlitbách SZ se stále znovu vrací děkovný motiv: Hospodin
zachránil svůj lid z rukou Egypťanů. Co se stalo skutečně při odchodu z
Egypta, je třeba určit z hlediska zvláštního literárního druhu starých
Orientálců a nábožensky motivovaného izraelského dějepisectví.
- Egyptské rány: Dlouho se na ně pohlíželo jako na dramatizující
literární prostředek, dnes je nemálo učenců počítá k "zaručené historii".
Lze soudit, že neslýchaná intenzita přirozených úkazů a neobvyklá doba
mohly na faraóna udělat přesvědčivý dojem, jak uvádí bible.
- Pascha vychází z před mojžíšské jarní slavnosti kočovníků, když se
přinášely oběti prvotin ze stád a dožínková slavnost nekvašených
chlebů. Mojžíš je skloubil s odchodem z Egypta. Pod názvem "přechod
Hospodinův (pascha)" dostaly náboženský smysl. Poslední úprava
paschy jako pamětní hostiny je výslednicí vývoje liturgické tradice -
jako útěcha hlavně v době babylonského zajetí a naděje v osvobození.
- Trasa putování
Zpráva o odchodu z Egypta a o putování na poušti je komplikovaný
literární útvar a nedá se tak snadno interpretovat. Ve zprávě nelze vidět
jakýsi protokolární záznam, ale nedá se také odkazovat do říše pověstí.
Exodus je zcela zvláštní druh historiografie, která spočívá na
historických událostech, ale toto dějepisectví se stalo posvátnou
moudrostí, liturgií, modlitbou.

Ex 12,37 mluví o "šestkrát sto tisíci pěších mužů kromě žen a dětí" tedy
až 3 mil. lidí. Sinajský poloostrov by nemohl pojmout tak velký počet
lidí. Jde zde o pouhý výmysl, nebo se zde obráží sčítání Davidovo?
Také o trase odchodu máme nejrůznější výklady. Celkem je jmenováno
40 tábořišť, k nejdůležitějším zastávkám patří Sinaj a Kadeš. Mluvíme-
li o putování po poušti, nelze opomenout průchod Izraelitů Rákosovým
mořem. "Rákosové moře" hledají archeologové v blízkosti města
Ramesse. Jde patrně o bažinatou oblast nedaleko Suezu. Dnes tu
prochází Suezský průplav. Určitě to však nebyl severovýchodní
výběžek Rudého moře. Co se vlastně přesně historicky vzato při tzv.
průchodu Rákosovým mořem stalo, dá se z biblické zprávy těžko
vyvodit. Zcela nepochybné je, že Izraelité od počátku spatřovali v
odchodu z Egypta čin Hospodinovy moci. Celá zpráva o putování na
poušti je historický hymnus.
- Posvátné událostí na Sinaji. Zde se odehrály události, které mají
pro náboženský a národní život Izraele základní důležitost. Bůh uzavírá
smlouvu se svým lidem a dává mu své zákony. Základem smlouvy je
Dekalog (Desatero přikázání Božích). V bibli se nám dochoval na dvou
místech: Ex 20,2-17 (starší redakce) a Dt 5,6-18 (mladší redakce).
Zajímavé je srovnání obou těchto zpráv.
Dekalog svou formou odpovídá chetitským smluvním formulářům,
běžným ve 2. tis. př. Kr. Dekalog je v Exodu rozpracován v podrobné
zákonodárství pro každodenní život.
aby se zdůraznila autorita Desatera, vypráví Písmo, že Bůh sám je
vepsal do kamenných desek a předal Mojžíšovi.
Každoroční obětí na památku úmluvy nevzpomínal lid pouze na
minulou událost, ale v náboženské slavnosti zakoušel znovu přítomnost
boha a tím obnovoval své společenství.