UVOD_DO _BIBLE_2013_II
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
7
pozdější antimonarchistický pohled souvisí se smutnou zkušeností
svatopisce ohledně skutečné existence království. Dt redakce spojuje
rozdílné staré tradice.
Samuelovy knihy umožňují solidní rekonstrukci vzniku monarchie v
Izraeli. Král zde nikdy neměl mít takové postavení jako v sousedních
státech. Skutečným pánem je Hospodin.
V náboženské oblasti lze pozorovat jednak ještě velmi primitivní rysy
(např. stav transu u proroků, chápání hříchu jako nevědomého, nejasný
pojem Boží odplaty), ale i značnou vyspělost (Davidovo náboženské
cítění, jeho velkodušnost k nepřátelům, osobní pojetí hříchu).
V té době se také projevují skutečnosti, které jako takové i ve vzájemné
souvislosti budou mít v budoucnu velký vliv na biblické náboženství
(prorocké hnutí - kněžský úřad - královská moc).
David se stává velikým vzorem, zpětně je pak viděn jako ideální král a
k zaslíbení danému jeho potomstvu se upíraly další naděje Židů i v
dobách zklamání a porážek.
Doba Davidova, jak ji líčí knihy Samuelovy, je dobou, jejíž význam je
dán především budoucím příchodem Mesiáše.
- 1. kniha Královská = Davidovo stáří a smrt, přechod moci na jeho
syna Šalomouna a Šalomounova vláda včetně stavby chrámu, rozkol
mezi severem a jihem po Šalamounově smrti a vznik dvou říší - severní
(Izrael) a jižní (Judsko). Dále pak vývoj obou říší a osudy jejich
panovníků až do poloviny 9. století, významný je příběh proroka Eliáše.
Také zde nacházíme hodnocení podle zachování nebo porušování
Božího zákona. Jde o pohledy v tomto smyslu zaujatého pozorovatele,
který už zpětně ví, kam nedodržení smlouvy vedlo.
- 2. kniha Královská = pokračování příběhu proroka Eliáše a Elizea,
dále dějiny severní i jižní říše. Severní říše je r. 722 př. Kr. vyvrácena
Asyřany, severní kmeny jsou odvedeny do zajetí a již se nikdy nevrátí
(10 ztracených kmenů). Potomci nového osídlení smíšeného se zbytky
izraelského obyvatelstva jsou Samaritáni.
Jižní říše zatím trvá. Nadějí je až do své smrti král Josiáš (640-609).
Roku 597 př. Kr. jsou Babyloňané poprvé v Jeruzalémě a r. 586 (587)
př. Kr. zničí město i s chrámem a téměř všechny obyvatelstvo odvedou
do zajetí.
Negativní zkušenosti s existencí obou království vedou k přísnému
posouzení panovníků obou říší s ohledem na zachovávání věrnosti
Hospodinu. Boží hlas lze spatřovat především ve varování proroků, ale
skutečná vůle k obrácení chybí, což vede k záhubě. Zničení vlastního
státu a zajetí v Babylóně je důsledkem nedbání Božího zákona, avšak
povede k náboženské a morální obnově národa.
Lze předpokládat, že první vydání obou knih se uskutečnilo ještě za
nadějné vlády krále Judska Josiáše, chvalořeč na tohoto panovníka
tvořila tehdy patrně závěr. Další vydání se objevilo již v době
vyhnanství, zahrnuje chmurné chvíle konce Judska.
Z hlediska povahy textů jde o tzv. náboženské dějiny, tj. druh, jehož
hlavním cílem je ukázat náboženský význam některých dějinných
událostí, nikoli strohý a přesný popis historických faktů. Přes zklamání
trvá Boží zaslíbení dál.
4.3 Dějiny Izraele od babylonského zajetí do r. 63 př. Kr,
V zajetí jsou Izraelité nazýváni Judové (podle Judska), tedy Židé. Bydli
v novém prostředí, mnozí obchodují a zbohatnou. Z hlediska národního
a náboženského se situace jevila beznadějně, avšak působení proroků a
kněží (Ezechiel) vedlo k náboženské obrodě. Protože neměli chrám,
vznikly synagogy jako místa setkávání. Náboženské cítění se
prohlubovalo. Někteří Židé však splynuli s novým prostředím.
Porážkou od Peršanů skončila r. 538 př. Kr. moc Babylonu a Židům se
otevřely nové možnosti. Král Kyros jim dal svobodu. Značný počet lidí
se vrací do Judska (50 tis.) i s vrácenou částí nádob a náčiní z chrámu.
Roku 538 je vybudován Hospodinův oltář.
Prostředí však bylo nepřátelské (Samaritáni na severu, Edomité na
jihu). Samaritáni se chtěli podílet na stavbě a užívání chrámu. Když byli
odmítnuti, vyvinuli politický tlak proti stavbě. Za povzbuzování
proroků (Aggeus, Zachariáš) byla přesto stavba patrně v r. 515 př. Kr.
dokončena. Šlo o tzv. chrám Zorobábelův, byl mnohem méně nádherný
a pevný než Šalamounův. Město však nebylo opevněno.