Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




UVOD_DO _BIBLE_2013_II

PDF
Stáhnout kompletní materiál zdarma (381.06 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.

8

Koncem 4. stol. dochází k vnitřním rozbrojům v perské říši. Začíná
peloponéská válka o hegemonii v Řecku (431 - 403). Davidovská
monarchie nebyla obnovena. Je zřejmá nutnost politické a duchovní
obnovy. Ujímají se ji Ezdráš a Nehemiáš.
- Nehemiáš, ačkoli byl cizinec, zastával u perského dvora významný
úřad. Byl jistě znepokojen stavem Jeruzaléma, požádal krále o pomoc,
byl jmenován místodržitelem v Judsku a dostal souhlas k vybudování
hradeb, narazil však na odpor místních guvernérů, včetně Samarie.
Získal podporu lidu při budování. Hradby byly skutečně vybudovány.
Nehemiáš byl s přestávkou guvernérem až do r. 433. Opozice však
přetrvávala a on sám si uvědomoval nutnost náboženské reformy.
- Ezdráš se objevuje po návratu Nehemiáše, je členem kněžské
rodiny, znalcem zákona, přišel do Jeruzaléma se skupinou
přistěhovalců, začal reformu, která zdůrazňovala, že je nutno
zachovávat Zákon. Dařilo se to kromě problematiky smíšených
manželství. Ezdrášova reforma předpokládala politickou stabilitu. Ta
byla dílem Nehemiáše. Šlo o ustanovení teokracie a o založení
judaismu. Nadále bude rozlišovací známkou Židů věrnost Zákonu v
rozsahu Pentateuchu. Konsolidace politického i náboženského života
dala Židům vyhlídky do budoucna.
- Antiochos IV. Epifanes 175 - 163. Snaha o konsolidaci říše
prostřednictvím helenizace. (m. j. helénské náboženství). S tím Židé
nesouhlasí, ale Židé již helenizovaní helenizaci podporují. R. 167 dobyl
Antiochos Jeruzalém, zakázal židovské náboženství, chrám zasvěcen
Diovi Olympskému. Vypukla (167 -164) svatá válka. Roku 164
uzavřeno příměří, král vyhlásil amnestii a zrušil nařízení, jež vedla ke
vzpouře. Chrám očištěn. Královy ústupky vyvolaly vlnu antisemitismu
u helénistů. Juda proto podnikl trestnou výpravu na podporu svých
stoupenců.
Roku 160 však byl Juda Makabejský zabit v bitvě a velení přebírá
Jonatan. Stal se náboženskou i politickou hlavou národa. Využil sporů
uchazečů o syrský trůn a upevnil své postavení. Roku 143 je popraven.
Významným veleknězem a guvernérem byl Jan Hyrkán I. Jím začíná
dynastie Hasmoneovců. Palestina vymanila z moci Seleukovců a
rozšířila své území. Roku 104 Jan Hyrkán umírá.

Další Hasmoneovci se vraždí navzájem. Je to velmi smutná kapitola
židovských dějin. Poslední Hasmoneovec Antigones 40 - 37. Byl
poražen Herodem Velikým.

4.4 Dílo Kronistovo
V době exilu vzniklo vedle deuteronomistova ještě jiné dílo, v němž
převládá kněžský pohled na věci a zvláštní teologické názory jeho
autora. Nazýváme je Kronistou podle názvu první části díla.

- Dvě knihy Kronik: Dnes převládá názor, že 1. a 2.Pa tvoří s Ezd a
Neh jednu jedinou knihu. Jazyk a styl jsou stejné, stejný zájem o chrám,
poslední verše 2 Pa (36,22-23) jsou v úvodu Ezd l,l-3a…
V Septuagintě dostaly 1 a2 Pa název Paralipomena, "věci opomenuté",
protože řečtí překladatelé v ní viděli doplněk S a Kr. Nadpis přešel i do
Vulgáty. Pravděpodobně jsou napsány kolem roku 300.
Knihy kronik vypravují události od Adama po vydání Kýrova dekretu
(538). Doba po Davida je podána ve formě genealogických přehledů. O
době Davidově a Šalomounově se pojednává velmi důkladně. Z doby
pozdější podávají Kroniky pouze dějiny jižní říše.
U Kronisty se projevuje trvalý sklon ospravedlnit dějinami řešení
složitých problémů během poexilní doby. Kronista vnáší názory své
doby do doby staré. Jeho dílo je dějinami a teologií dějin, zcela
nezávislými na dějinách a teologii deuteronomistů. Nejde mu o dějiny
politické jako spíše náboženské.
Kronista psal pro své vrstevníky a snažil se podat jim souhrn i
reinterpretaci dějin Izraele. Chtěl v nich probudit vědomí, že tvoří lid
Boží, a pohnout je k tomu, aby žili věrni Bohu tím, že budou poslušní
jeho Zákona a že mu budou vzdávat pravý a živý kult. Promítá do doby
Davidovy celou organizaci kultu, jakou má před očima, opomíjí vše, co
by mohlo vrhnout stín na jeho hrdinu, který se stal typem mesiánského
krále, kterého národ očekával.
Kronista sloučil ve svém díle dynastický mesianismus a kněžský ideál
Ezechielův. Jeho David, král a kněz, není jen idealizací historické
osobnosti toho jména; představuje Davida budoucnosti, Mesiáše.

Témata, do kterých materiál patří