UVOD_DO _BIBLE_2013_II
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
10
5 Prorocké knihy Starého zákona
5.1 Bibličtí proroci a prorocká služba
Profetismus se vyvinul z mantiky (věštectví z tzv. znamení). V
počátcích se nelišil od věšteckých praktik známých v Mezopotámii,
Fénicii a Kanaánu. Časem se však vyvinul ve zcela jedinečný jev.
5.1.1 Biblický prorok
Prorok, hebr. "nabí" = ten, který byl povolán. Prorok je člověk Bohem
povolaný, aby byl jeho mluvčím. Je inspirovaným hlasatelem Božího
slova o událostech spásy. Není věštcem hádajícím budoucnost.
Hebr. "nabí“ LXX řec. prophétés (lat. prophaeta) = "ten, kdo mluví
jménem někoho". Prorok je mluvčí Boha Jahve.
Prorok byl charismatik povolaný Bohem, aby varoval lid před hříchem
a hlásal obnovu morálky. Proroci byli bez výhrad věrni etickému
monoteismu - hlásali víru v jediného Boha ukládajícího zachovávání
morálního zákona. Zastávali se Božích věcí i sociální spravedlnosti.
5.1.2 Charakteristické prvky biblické prorocké služby
- Povolání: Prorok je povolán Bohem, nestává se prorokem z
vlastního rozhodnutí, někdy se i vzpírá. (Jr 1,4-8). To ho odlišuje od
pohanských věštců i od falešných proroků v Izraeli.
- Prorocká inspirace: Pravý prorok hlásá jen to, o čem mu Bůh dal
poznat, že má hlásat ("toto praví Hospodin"). Bezprostředně před
proroctvím má prorok zážitek Boha a cítí se zavázán předávat to, co je
podle jeho přesvědčení Božím slovem. Tlumočí Boží poselství o
smyslu událostí z hlediska dějin spásy, jak je „sám prožil“.
Bezprostřední zážitek Boha, jeho svatosti, vůle, činí proroka člověkem,
který vidí přítomnost, a to ve světle Božím, a je povolán, aby poznané
sděloval lidu a vedl jej po Boží cestě, cestě poslušnosti a lásky.
Prorocké charisma spočívá podstatně v osvícení rozumu. Má-li prorok
hlásat poselství, jehož obsah je mu zjeven od Boha, může se sdělení této
pravdy dít: A) vnějším viděním
B) vnitřním (imaginárním) viděním
C) rozumovým (intelektuálním) viděním
Sdělení, které Bůh uložil prorokovi hlásat, se svou duchovní,
náboženskou a mravní úrovní vůbec nepodobá pokusům pohanských
věštců o hlásání budoucnosti, a to ani v případech poselství o budoucích
událostech. Ovšem biblické proroctví je vždy v první řadě poselstvím
pro přítomnost.
5.1.3 Známky pravého proroka a jeho proroctví
Pravý prorok je povolán Bohem. Je nositel "Božího břemene", úkolu
kritizovat uctívání falešných bohů, sociální nespravedlnost atd. Tak se
mnohdy prorok stává předmětem nenávisti.
Mravní velikost, kterou prorok prokazuje při plnění prorocké služby, je
první výrazné odlišení od falešného proroka.
Za druhé jej odlišují projevy Boží moci (zázraky)
a za třetí vyplnění předpovědi o budoucích událostech, k nimž mělo
brzy dojít.
5.1.4 Předávání prorockého poselství
Proroci sdělovali uložené poselství především živým slovem. Někteří
také často používali symbolické úkony. Např. Jeremiáš roztříštil před
lidmi džbán na znamení zničení království (Jr 19,1-11). Jen málokdy
proroci sami psali. Ale (Jr 30,2; 31-32).
5.1.5 Prorocká perspektiva
Mnozí proroci vyjadřují své hluboké přesvědčení, že opravdový triumf
národa bude v době Mesiáše. A ta je líčena barvami přítomnosti. Při
popisu národní a mesiánské obrody zdůrazňují převážně pozemská a
národní dobra: plodnost přírody, četné potomstvo, věk, bohatství, mír a
jiné (např. Am 9,13). V době pronesení těchto proroctví byly představy
Židů o posmrtném životě velmi nejasné. Proroci tedy získávali důvěru
lidí v mesiánská proroctví slibováním pozemských dober, jež jsou zde
symbolem duchovních hodnot.
5.1.6 Sepsání prorockých knih
Sepsání prorockých knih mělo obvykle několik etap: ústní zvěstování
prorokovo, ústní předávání jeho žáky, později písemný záznam