UVOD_DO _BIBLE_2013_II

9

- Ezdráš a Nehemiáš = Návrat z exilu a rekonstrukce chrámu,
organizace komunity, náboženské reformy
Kniha končí náhle; možná měla pokračování, které se nám neuchovalo.
Ezd a Neh mají nepopiratelnou cenu z hist. hlediska. Organizace
perského státu je podána správně i v tom, co se týká vztahů guvernérů
mezi sebou a s králem. Popis událostí a stav v Judsku se shoduje s tím,
co víme o situaci v té době.
Pro Kronistu je Ezdráš otcem judaismu, což přijímá i následná židovská
tradice, v níž postava Ezdráše stále rostla. Praví nám, že Ezdráš přinesl
z Babylonu "knihu Zákona Mojžíšova" (Neh. 8,1) - zřejmě Pentateuch v
jeho definitivní formě. Pentateuch byl přijat jako rozhodující autorita.
Od nynějška život a náboženství Židů se muselo utvářet podle Zákona.
Tóra nebyla jen zákoník, dlouhá řada nařízení a zákazů. V očích
izraelitů byla spíše výrazem vůle zákonodárce, který byl zároveň
zachráncem jejich národa. Dobrota boha nutila Izraele sloužit mu
svobodně a poslouchat jej s radostí.

- Knihy Makabejské

1 Mak byla napsána hebrejsky (aramejsky); zachovala se jen v řeckém
překladu; 2 Mak byla napsána v řečtině.
- 1 Mak popisuje dobu 175 - 134 př. Kr. tj. od vzpoury
Makabejských až po ustanovení dynastie Hasmoneovců. Vznik mezi r.
104 - 63 př. Kr.
Autor byl palestinský Žid - má přesné topografické znalosti Palestiny -
znalý Písma. Psal hebrejským, posvátným jazykem a byl horlivým
vlastencem a přívržencem Hasmoneovců. Vědomě napodobuje literární
druh starých historických knih: Sd, S, Kr. Vyprávění je kusé, zajímají
jej jen určité události; nesnaží se stanovit souslednost událostí.
Přehnaná tvrzení (1 Mak 5,54), (1 Mak 7,46), mají navodit nové prožití
silných dojmů událostí, které jsou ještě čerstvé v paměti čtenářů. Snaží
se ukázat náboženský smysl událostí.
Můžeme říci, že 1 Mak náleží ke stejnému literárnímu druhu jako
historie deuteronomistická a knihy Ezdráše a Nehemiáše.
- 2 Mak není pokračováním první. Podává zprávu o událostech
údobí, o kterém mluvila již první kniha: od r. 176 po vítězství Judy

Makabejského nad Nikanorem v r. 160; jde o výtah z pětisvazkového
díla sepsaného jistým Jasonem z Cyreny (2 Mak 2,28). Celé dílo
zdůrazňuje jedinečný význam chrámu a dělí se na pět částí, z nichž se
každá vztahuje více méně na chrám. Vítězství Judy nad Nikanorem
bylo oslaveno svátkem, který se má stát každoročním (14,1 -15,37).
Kniha vznikla v poslední čtvrtině 2. stol. př. Kr. Autor není jmenován.
Jelikož psal řecky, byl pravděpodobně z Alexandrie. Nebyl přívržencem
Hasmoneovců. Juda je pro něj člověkem, který zachránil zákon a očistil
chrám; nic dalšího ho nezajímá. Možná náležel ke straně farizeů, nebo
alespoň se držel stejné tradice jako oni.
Cílem autora bylo přimět své krajany k slavení svátku posvěcení
chrámu. Proto pět obrazů, které tvoří jeho dílo, bylo napsáno v
řečnickém slohu: autor chce pohnout své čtenáře a vnuknout jim pocit,
že jsou nějakým způsobem vtaženi do událostí, které vypráví.
Poslední část je zvlášť dynamická a tón soustavně stoupá až k vrcholu,
který tvoří vyprávění o smrti Nikanora a ustanovení pamětního svátku.
2 Mak patří k literárnímu druhu, který byl tehdy velmi rozšířen v
helenistickém světě. Nazývá se "Patetické dějiny". Hlavní jeho
charakteristikou je působit na představivost čtenáře.
V 2 Mak máme jeden důležitý doktrinální bod: víru autora v posmrtný
život. Vliv Dan 12 je zde zjevný a ukazuje se kontrast s 1 Mak. Odráží
tendence obou autorů, z nichž autor 2 Mak stojí na straně farizeů, autor
1 Mak na straně saduceů. Ve 2 Mak (12,42-45) se píše, že živí se
mohou modlit za zemřelé a přinést smírné oběti v jejich jménu.
Z druhé strany zase spravedliví, kteří přešli do druhého života, mohou
se přimlouvat za ty, kdo jsou ještě na zemi (15,11-16); tak je poprvé
formulována nauka o společenství svatých.