UVOD_DO _BIBLE_2013_II

- Přísloví: byla společným dědictvím lidové moudrosti. Z tohoto

lidového druhu se vyvinulo přísloví mudrců. Takové přísloví učenců se
nazývá hebrejsky mašal. Je to krátký duchaplný výrok, který vtipně a
často i obrazně dává užitečné naučení pro život. Také kniha Přísloví se
většinou skládá z výroků ve tvaru "mašal". Protože většinu knihy tvoří
průpovědi připisované Šalamounovi, dostala celá kniha název
Šalamounova přísloví.
Kniha má různé spisovatele, různé části s různým obsahem i básnickou
formou. Dává nám nahlédnout do celého života staré izraelské
společnosti. Posuzuje ho podle zásad praktické morálky, jak ji podává
zdravý rozum. Pramenem této morálky je zkušenost a náboženství. Ze
zkušenosti vybírá posvátný autor praktická poučení. Náboženství je
vždy základem morálky a je prohlašováno za podmínku pravého štěstí.
Tato kniha je několikrát výslovně citována v NZ (J 7,38i; Ř 2,20; Jk
4,6; Př 25,21-22; Př 3,34), nebo se na ni činí narážky.

- Kazatel: Spisovatel žil v době, kdy helénistické filosofické a

náboženské nauky nemálo znepokojovaly Židy. Kazatel napomíná, aby
se člověk zdržel neužitečného bádání a spíše důvěřoval v Boha.
7.2.5.1 Spisovatel a doba vzniku knihy
Kniha Kazatel dává svému spisovateli název Kohelet, Davidův syn,
který byl izraelským králem v Jeruzalémě (Šal.?). Autor zpřítomňuje
celou svou duševní práci. Tím nabývá jeho dílo podoby rozhovoru.
Úvahy spojovány ne logicky, ale spíše psychologicky Jedna myšlenka
vyvolává druhou. Mimoto musíme brát v úvahu východní zvyk neříci
vše najednou, ale postupně, znovu a znovu se vracet k danému tématu.
Její obsah sám spisovatel shrnuje slovy: Co má člověk ze vší své
námahy? (1,3) všeobecně se hledá smysl a význam pozemského života.
Na tuto, pro každého člověka rozhodující otázku nemůže Kazatel dát
odpověď. Člověk totiž vidí, že příroda se řídí stálými zákony a lidé se
zaměstnávají stále stejnými snahami. Tím se Kazatel řadí do
myšlenkového proudu starého Předního Východu. Vlivem názoru o
ustavičném koloběhu si Kazatel klade otázku po důsledku této stálosti.
Odpovídá, že to poznat nejde, protože není možné poznat Boží záměry.
Nezbývá, než aby se člověk bez zbytečné námahy proniknout Boží
úmysly zabýval s klidnou myslí uloženou prací, střídmě a vděčně užíval
tohoto světa, bál se Boha a zachovával jeho přikázání.
Z toho lze soudit, že Kazatel nebyl ani skeptik, ani pesimista, ani
požitkář, ale pevně věřil v Boha, jehož moudrost řídí celý svět a který
bude každého soudit. Kazatel není v NZ citován.

- Sirachovec: Lat. Eklesiastikus (církevní kniha), četla se při

liturgických shromážděních a byla dávána katechumenům. Řecky
"Moudrost Ježíše, syna Sirachova".
Autor knihy byl patrně zákoník, který otevřel v Jeruzalémě školu pro
výchovu mladých mužů. Pro její potřeby sepsal hebrejsky své dílo asi v
období 190 -180 př. Kr.
Celý text knihy je dochován v řečtině a jde o volný převod hebrejského
textu. Kniha nemá logický plán. Témata jdou za sebou bez zjevného
uspořádání a některá jsou uvedena vícekrát. Přesto lze rozlišovat 5 částí.