Obcanske pravo C

věc převzata do úschovy, pokud byla škoda způsobena ubytovatelem nebo tím, kdo v provozu pracuje,

hradí se bez omezení. Neuplatní-li poškozený právo na náhradu škody u ubytovatele bez zbytečného

odkladu, soud právo nepřizná, pokud ubytovatel namítne, že právo nebylo uplatněno včas. Nejpozději

lze právo na náhradu škody uplatnit do patnácti dnů po dni, kdy se poškozený o škodě musel dozvědět.

- objektivní odpovědnost

6) právo dědické – jeho charakteristika, dědické tituly, řízení o dědictví

DĚDICKÉ PRÁVO

- patří mezi absolutní majetková práva

= souhrn právních norem, které upravují přechod práv a povinností zemřelé fyzické osoby na dědice

Dědické právo je právo na pozůstalost nebo podíl z ní. Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele,

kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu. Komu náleží dědické právo, je dědic, a

pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím. Zůstavitel je ten, který něco zůstavil (zanechal) – zemřelý

(fyzická osoba). Rozeznáváme tři důvody dědění (dědické tituly): dědí se na základě dědické

smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto důvody mohou působit i vedle sebe. Dědění podle dědické

smlouvy má přednost před děděním ze závěti a ze zákona. Dědění ze závěti má přednost před děděním

ze zákona.

Dědictví se nabývá okamžikem smrti zůstavitele. Z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil

úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného

činu proti zůstavitelově závěti, zejména tím, že zůstavitele k sepsání závěti donutil nebo lstivě svedl,

závěť zůstaviteli překazil, zatajil její existenci, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu

zůstavitel tento čin výslovně prominul (dědická nezpůsobilost).

Dědického práva se lze předem zříci smlouvou se zůstavitelem (zřeknutí se dědictví). Dědic má

právo po smrti zůstavitele dědictví odmítnout; smluvní dědic však jen, pokud to není dědickou

smlouvou vyloučeno. Odmítne-li dědic dědictví, hledí se na něho, jako by dědictví nikdy nenabyl.

Dědictví lze odmítnout pouze jako celek. Odmítnutí dědictví vyžaduje výslovné prohlášení vůči

soudu. Dědictví lze odmítnout do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o jeho právu

odmítnout dědictví a o následcích odmítnutí. Dědic, který dědictví neodmítl, se ho může před soudem

v řízení o dědictví vzdát ve prospěch druhého dědice (vzdání se dědictví). Prohlásí-li dědic, že

dědictví chce, popř. že ho nechce, bere se jeho vyjádření jako konečné a nemůže ho již odvolat.

DĚDICKÁ SMLOUVA

Dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu za dědice ne a druhá strana to přijímá. Jedná o dvoustranné právní jednání, nemůže být jednostranně změněno nebo zrušeno. Dědickou smlouvu může uzavřít zletilý zůstavitel, který je plně svéprávný; je-li zůstavitel ve svéprávnosti omezen, může dědickou smlouvu uzavřít a závazek z ní změnit se souhlasem opatrovníka. Dědickou smlouvou nelze pořídit o celé pozůstalosti. Čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit závětí. Chce-li zůstavitel zanechat smluvnímu dědici i tuto čtvrtinu, může tak učinit závětí. Dědická smlouva zůstaviteli nebrání, aby se svým majetkem nakládal za svého života podle libosti. Dědická smlouva musí být pořízena pouze ve formě veřejné listiny.