Obcanske pravo C

ZÁVĚŤ (testament)

Závěť je projev vůle, jednostranné právní jednání, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně

zůstavuje (zanechává) jedné či více osobám podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Právo povolat

dědice je osobním právem zůstavitele. Je-li povolán dědic jediný, připadne mu celá pozůstalost. Je-li

povolanému dědici zůstaven jen podíl, připadne zbylá část pozůstalosti zákonným dědicům. Je-li

závětí povoláno několik dědiců a podíly nejsou určeny, mají právo na pozůstalost rovným dílem. Je-li

povoláno několik dědiců tak, že jsou všem určeny podíly, ale pozůstalost není vyčerpána, mají právo

na zbylou část pozůstalosti zákonní dědicové. Vyměří-li zůstavitel některým z povolaných dědiců

určité podíly a jiným nikoli, připadne dědicům povolaným bez podílu zbylá část pozůstalosti rovným

dílem. Pořídit závětí nemůže nesvéprávná osoba. Kdo dovršil patnácti let věku a dosud nenabyl plné

svéprávnosti, může pořizovat bez souhlasu zákonného zástupce jen formou notářského zápisu (závěť

sepsaná formou notářského zápisu). Formou notářského zápisu může pořídit také osoba svéprávná.

Kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše (závěť holografní = vlastnoruční). Závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí

vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina

obsahuje jeho poslední vůli. (závěť alografní – sepsaná jiným způsobem než vlastní rukou

zůstavitele). Svědci se zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby mohli potvrdit, že zůstavitel

a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědci se musí na závěť podepsat. Svědkem může být pouze

osoba svéprávná. Dědic nebo odkazovník není způsobilý svědčit o tom, co se mu zůstavuje. Stejně

není způsobilá být svědkem osoba dědici nebo odkazovníkovi blízká, ani zaměstnanec dědice nebo

odkazovníka. Kdo působil při pořízení závěti jako pisatel, svědek, předčitatel, tlumočník, nebo úřední

osoba, zachová o obsahu závěti mlčenlivost, ledaže je zřejmá jiná vůle zůstavitele; poruší-li tuto

povinnost, odčiní zůstaviteli újmu, kterou mu tím způsobil.

Zůstavitel má právo závěť nebo její jednotlivá ustanovení kdykoli zrušit. Závěť se zrušuje odvoláním

závěti nebo pořízením pozdější závěti. Pořízením pozdější závěti se dřívější závěť ruší v rozsahu, v

jakém nemůže vedle pozdější závěti obstát. Vůlí zůstavitele se musí dědicové řídit, ledaže by

zůstavitel v závěti přímo uvedl, že nechává na dědicích, zda budou jeho vůli respektovat nebo zda se

dohodnou jinak. K závěti je možné připsat podmínky, např. podmínit dědictví tím, že dědic dostuduje