9. Psychické procesy

4. citové vztahy

–> prožívání subjektivního vztahu k předmětům zvláštní

hodnoty nebo k sobě samému, přičemž povaha

prožívaného vztahu má obyčejně dlouhodobější ráz (vztah

k sobě, lidem, činnostem)

5. vyšší city

–> city společenského vědomí

–> druh citů, které vznikají v průběhu socializace člověka

–> k základním druhům patří city intelektuální, estetické,

etické a sociální

– charakteristika citů – prožívání subjektivního stavu a vztahu k působícím podnětům

(můžeme cítit příjemnost/nepříjemnost a

přitahování/odpuzování působících podnětů)

– znaky citů: 1. polarita

–> protikladnost

–> převážná většina citů má svůj protiklad

–> citová škála – citové rozpětí, které postupně přechází od jednoho

pólu přes nulový bod (neutrální zónu, zde se

nacházejí ty působící podněty, které jsou nám

lhostejné, nevyvolávají v nás žádné city nebo pouze

velmi slabé citové zabarvení) k druhému pólu

2. ambivalence

–> smíšenost citů

–> většina citů je výsledkem smíšení různých příjemných a

nepříjemných citů

3. aktuálnost citů

–> neopakovatelnost jednou prožitého citu v téže podobě

4. stereotypnost citových reakcí

–> podmíněnost citů

–> setrvačnost podmíněně reflexně vyvolaných citů

–> např. nepříjemná vzpomínka na určité místo, nepříjemný učitel,

který nám „otráví“ předmět apod.

5. pestrost časového trvání

–> city mohou trvat od několika vteřin až po celý život

6. nakažlivost citů

–> city se mohou přenášet z člověka na člověka

7. citová adaptace

–> změna intenzity citu vyvolaného opakujícím se podnětem

– druhy citů: 1. nálady

–> slabé/trvalé emocionální stavy

–> vyvolané různými událostmi, které mají pro člověka význam

2. afekty

–> silné, bouřlivě probíhající city

–> poměrně krátkodobé

3. vášně

–> silné, pevné a hluboké city, které se zmocňují člověka

–> ovládají jeho myšlení i činnost

4. vyšší city

–> a) morální – formy hodnotnosti nebo nepřípustnosti určitého

jednání z hlediska společenských pravidel chování, to,

co je hodnotné pro společnost, nemusí být člověku

příjemné

–> b) estetické – provázejí prožívání něčeho krásného, nejčastěji

vznikají při vnímání uměleckých děl; jejich zdrojem

může být vše, co nás obklopuje a co odpovídá našim

požadavkům krásy

–> c) intelektuální – vznikají při odhalování různých záhad a získávání

nových poznatků

– emoční inteligence – schopnost rozumět citům svým i druhých, včetně jejího

uplatňování při sebeřízení, rozhodování a jednání

– člověk nadaný touto schopností dokáže snadněji regulovat

vlastní emoce (např. mírnit úzkost), lépe se soustředit na