metody-osobnostni-psychologie

MÍRA STRUKTUROVANOSTI

• STANDARDIZOVANÝ – otázky a jejich pořadí jsou předem dány (blízký dotazníkům, ale často se dotýká témat)

• ČÁSTEČNĚ STANDARDIZOVANÝ – jsou předem dány oblasti, ale pořadí otázek i jejich formulace se může lišit

• NESTANDARDARDIZOVANÝ – směřuje se k určitému cíli, ale prostředky k jeho dosažení nejsou přesně dány

VALIDITA

• je kolísavá. Záleží na osobě examinátora – na jeho zkušenostech, přesnosti záznamu, nezaujatosti…

• A také na respondentovi – věk, upřímnost, inteligence, ochota o sobě vypovídat, motivace k rozhovoru, úroveň sebereflexe

Př. Rozhovor použijeme když: –– chceme získávat aktérské popisy událostí, jevů, míst a osob, sociálních vztahů apod., hledáme

informace, které nelze získat jinde než z vyprávění konkrétních lidí, jako je např. popis

určité historické, jedinečné či významné události v blízké či vzdálenější minulosti;

–– zajímá nás, jak aktéři rozumějí sociální realitě a jak o svém rozumění hovoří; jaká je jejich

zkušenost, názory, prožívání či postoje;

–– sledujeme, jak lidé prostřednictvím vyprávění konstruují a reprezentují subjektivní zkušenost

a jak skrze naraci (vyprávění) dávají význam událostem, jevům či situacím v kontextu

vlastního života či konstruují svou nebo kolektivní identitu (narativní přístupy – viz kapitola

11.5); př. Kniha Eleonora Hamar Vyprávěná židovství Narativní konstrukce židovských identit ... jak se člověk stává Ž/židem v partikulárním sociálně-kulturním kontextu, v partikulárních životních příbězích

• v rámci narativního procesu vyprávění životních příběhů vypravěči konstruují svou identitu/odpovídají na otázku “kdo jsem“... stávají se např. Ž/židy

• Jaké významy osobní identity vznikají v životních vyprávěních? Jak se vypravěči v životních příbězích vypořádají s konfliktem danosti a volby osobní identity?

• Data: příběhy druhé generace členů židovské komunity v ČR a Maďarsku... primární data (narativní rozhovory), sekundární data (rozhovory jiných výzkumníků

• Příběh /Pétera – pozn. H.N./ o tom, jak a v jakém smyslu se stal Ž/židem, prozrazuje, že i jeho židovská identita byla objevena jaksi za chodu, že se rodila postupně a že také on se stával stále více Ž/židem, že také pro něho to bylo něco nepřirozeného, něco, co do světa každodenních zkušeností, do známého světa přinášelo něco nepříjemného, s čím se musel vypořádat. (odst. 19)

• Prolog Péterova příběhu je jakousi zprávou o ztraceném ráji. Vykresluje bezstarostný, ideální, skoro až mytický stav, jehož funkcí je možná právě to, aby vypovídal o židovské identitě jako o něčem, co se rodí pod vlivem krizových momentů:

• V třicátých letech byl tady, že jo, velký rozmach, najednou všechno šlo, a Hitler byl ještě daleko [...] ani první židovský zákon nevyšel, ten vyšel v roce třicet šest, a pak v roce třicet osm. Tehdy tady život kvetl, život kolem proudil, nastal zde předválečný rozvoj a vzestup po světové krizi v roce třicet tři, a Ž/židům nevázly ani obchody, ani prodej. Žili jsme dobře, začali jsme lépe žít. Já Ž/žid, na začátku jsem ani nevěděl, co je Ž/žid a co křesťan.” (odst. 21)