metody-osobnostni-psychologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
TESTOVÉ METODY:
Standardizovaný způsob vyšetření, při kterém:
dodržujeme určitá pravidla
užíváme jednotných pomůcek
jednotným způsobem vyhodnocujeme získané odpovědi
Test je standardizovaná experimentální situace, která podněcuje k určitým reakcím, které jsou následně vyhodnocovány. Výsledky se dají i srovnat s průměrnými výkony dané populace (pokud existují normy)
Administrace testů v různých časových obdobích umožňuje posouzení intraindividuální variability (tzn. jak se jedinec v dané charakteristice “vyvíjí“ v čase)
Posuzuje se „část“ osobnosti, určité rysy či schopnosti (x klinické metody)
VÝKONOVÉ TESTY:
Výkonové testy jsou nejstaršími a teoreticky nejrozpracovanějšími testovými metodami. Měření se zabývá výkonem jedince v určité oblasti, zaznamenávaným kvantitativně a poměřovaným se standardní normou (Stančák, 1982).
Jsou určeny k hodnocení schopností, měří VÝKON, dobře umožňují srovnání s ostatními jedinci dané populace.
Odpovědi se hodnotí na dimenzi úspěch - neúspěch („kdy slavíme svátek práce?“, „zopakujte řadu po sobě jdoucích čísel 8-2-9-7-3-6-1“).
Tyto testy se poměrně dobře vyhodnocují.
Jejich další výhodou je to, že výsledky jsou nezávislé na subjektivních úmyslech dané osoby (zkreslení ve smyslu vylepšení dojmu).
Roli zde hrají i tzv. mimointelektové faktory, jako je např. únava, aktuální emoční rozpoložení, motivace apod.
Měření je vlastně proces, při kterém se snažíme zachytit určitý výsek reality a transformovat
ho v data, která následně můžeme analyzovat. Kvalita této transformace je pak jedním ze
zásadních kritérií celkové kvality kvantitativních výzkumů. Pokud výzkum nedokáže dobře
měřit klíčové proměnné, nemůže ve výsledku přinášet relevantní zjištění.
Kvalita měření má dva hlavní parametry: reliabilitu a validitu. Reliabilita neboli spolehlivost
popisuje, do jaké míry je měření stabilní nebo naopak ovlivněno nahodilými faktory. U reliabilního měření očekáváme, že opakovaná měření stejné skutečnosti budou dávat stejné
výsledky. Určité chyby měření jsou přítomné i u nejpřesnějších měřicích nástrojů, nicméně
tyto chyby by neměly být tak veliké, aby ohrožovaly cíle výzkumu.
Představme si, že potřebujeme změřit rozměry pokoje. Pokud máme k dispozici pouze metrové pravítko, můžeme je přikládat podél stěny a postupně načítat naměřené úseky. Při posunech se nejspíš budeme dopouštět drobných odchylek, a když pokoj takto přeměříme několikrát, dospějeme pokaždé k trošku jinému výsledku. Měření tedy nebude příliš reliabilní.
Kdybychom měli k dispozici pásmový či laserový metr, naměřené hodnoty budou nejspíš daleko konzistentnější, a reliabilita měření tak bude vyšší. Na druhou stranu, pokud bychom měřili pouze rýsovacím trojúhelníkem, byli bychom na tom zase podstatně hůře. Reliabilita je tedy