přístupy-k-osobnosti-humantistickéx-psychoanalitickéx-behavioralistické

Naproti tomu pozitivní vztah založený na výhradách je takový, při němž je dítě chváleno pouze v případech, kdy jeho chování vyhovuje způsobům, které rodiče označují za vhodný.[6]

Charakteristika zdravě fungující osobnosti

Jedná se o způsoby chování, které osoba volí, a které jsou shodné s jejím vnímáním sebe sama, s úsilím dosáhnout co největšího souladu mezi svým sebepojetím a žitou zkušeností. Pro minimalizaci nesrovnalostí v Self pak každý jedinec disponuje dvěma mechanismy obrany:
(1) Zkřiveným (selektivním) vnímáním, (2) Popřením.

Podle Rogerse se plně funkční osobnost vyznačuje pěti hlavními znaky:[6]

1. Otevřenost vůči zkušenosti
   Spočívá v akceptování jak pozitivních, tak i negativních myšlenek a pocitů člověka.
   2. Existenciální život
   Schopnost žít v přítomnosti bez přehnaného zaměření na minulost či budoucnost. Pojímání života takový jaký je, bez konceptualizování a předsudků.
   3. Důvěra v pocity
   K pocitům a instinktům je třeba přistupovat vážně a důvěřovat jim. Rozhodnutí lidí jsou ta správná, a stejně tak abychom sami učinili správná rozhodnutí, měli bychom si v nich důvěřovat.
   4. Kreativita
   Tvořivost a riskování patří k životu. To zahrnuje jedincovu schopnost přizpůsobit se a vyhledávat nové.
   5. Naplněný život

Osobnost je šťastná a spokojená se svým životem, vyhledává nové nové výzvy a zkušenosti.[

Sebeaktualizace je daná všem organismům, i když tato schopnost může být „deformována“ vnějším prostředím Lidé jsou schopni poznávat a měnit svět kolem sebe i sebe samotné a uvědomovat si důsledky svého jednání

SEBEÚCTA – nezbytný předpoklad pro spokojenost, optimálně se rozvíjí ve vřelém, akceptujícím prostředí

SEBEDISKREPANČNÍ TEORIE

Pokud je při sebehodnocení nesoulad mezi naším reálným a ideálním já a požadovaným já, může to mít negativní emoční následky

EVROPSKÁ ŠKOLA:

Daseinsanalýza (Ludwig Binswanger, Medard Boss + v USA „existenciální psychoterapie“ – Rolo May, Irvin Yalom)

Téma: např. adaptace vs. naplnění vlastního bytí

Logoterapie (V.E. Frankl)

Otázka podstaty člověka, vyrovnávání se s problematikou lidského bytí a jeho smyslu, lidského ducha, svědomí, odpovědnosti, smrti atd.

VŮLE KE SMYSLU

Existenciální frustrace

nenaplněná touha po smyslu

vzniká tehdy, když člověk pochybuje o smyslu své existence, když člověk neví, co dál, nebo když pochybuje o smyslu svého života vůbec.

může vést k neuróze nebo depresi (tzv. existenciální neuróza), její zvláštní formou je víkendová neuróza (pocit prázdnoty po shonu pracovních dní)

Otázku „co ještě mohu očekávat od života“ otáčí na „co život ještě může očekávat ode mne“ – důraz na aktivitu člověka, nepoddávání se osudu

MOŽNOSTI DOSAŽENÍ SMYSLU

1.vykonáním činu – nejlépe takovým, který přesahuje jeho samotného (např. nezištná pomoc druhým)