přístupy-k-osobnosti-humantistickéx-psychoanalitickéx-behavioralistické

Není zde takový důraz na zkušenost z minulosti – chování je motivováno přítomnými potřebami, růstem a rozvojem

Sebeaktualizace –

Každý člověk má svůj potenciál:

Touha po sebenaplnění

Touha po seberozvoji

Znaky sebeaktualizace:

Smíření a realismus: realistické vnímání sebe sama, druhých a okolního světa

Zaměření na problém: Zaobírání se řešením problémů mimo vlastní osobu, včetně pomoci druhým a hledání řešení problémů okolního světa. Motivací je smysl pro osobní zodpovědnost a etiku.

Spontaneita: týkající se vnitřních myšlenek, názorů i vnějšího chování. I když se přizpůsobuje pravidlům a sociálním očekáváním, zároveň má tendenci být otevřený a nekonvenční.

Autonomie a samota: potřeba nezávislosti a soukromí. I když si užívá společnosti druhých, potřebuje čas na to, aby se mohl soustředit na rozvíjení svého potenciálu.

Uznání: tendence nahlížet svět s trvalým smyslem pro uznání, ocenění, obdiv a úžas. I jednoduchá zkušenost se může stát zdrojem inspirace a potěšení.

Americká škola:

Humanistická psychologie --- třetí síla, která vznikla v opozici k psychoanalýze a behaviorismu

Cílem je pochopit vnitřní zážitky jedince a naučit jej, aby byl schopen své zážitky ovládat a stát se odolným vůči manipulaci zvnější

A. Maslow, C. Rogers

CARL ROGERS (1902-1987)

• eho přístup k osobnosti pramení z osobních zkušeností z práce s emocionálně narušenými lidmi, z jeho zájmu o ty, kdo potřebují profesionální pomoc.

• Vyznačuje se výrazným optimismem, vírou v člověka obecně.[2]

• Jeho terapeutický směr zdůrazňuje autenticitu.[2]

• Člověk dle Rogerse aktivně směřuje za různými cíli.[2]

• Akcentuje přirozený vývoj člověka ke „konstruktivnímu naplnění“ vrozených možností.[3]

• Má hlubokou úctu k lidské přirozenosti.

• Lidství má podle něj přirozenou tendenci pohybovat se směrem k nezávislosti, sociální odpovědnosti, tvořivosti a zralosti.

• Negativní názor o vrozené hříšnosti a špatnosti lidí podle něj živí křesťanská víra, tento názor podporuje i Freud, předložením obrazu osoby s Id. Podle těchto názorů je lidstvo iracionální, nesocializované, sobecké a destruktivní k sobě a druhým.

• Pokud se lidé někdy projevují negativně, pak v té době nejednají v souladu se svou pravou vnitřní podstatou.

• Rogers si uvědomuje, že jeho pohled může být považován za naivní optimismus.[2]

Sebeaktualizace

Veškeré chování člověka je nabuzeno a vedeno jediným, nečleněným, hlavním životním motivem, který označuje termínem realizující tendence / tendence k sebeaktualizaci.[4]V jeho koncepci je jediným předpokládaným motivačním konstruktem.

• Vrozená tendence organismu rozvíjet svou kapacitu.

• Tendence člověka stát se tím nejlepším já, jaké mu jeho vrozená povaha dovoluje.

• Ostatní potřeby pouze vyplývají z tohoto jediného motivačního konstruktu.

• Je jediným ústředním zdrojem energie v lidském organismu.[2]

• Tkví ve fyziologických procesech celého těla.

• Je biologickým faktem a nikoli pouhou psychickou tendencí.

• Zajišťuje zachování organismu při deficitu potřeb.

  • Hýbe osobou ve směru k větší autonomii a soběstačnosti.

  • Není cílena jen redukcí tenzí, ale obsahuje v sobě i jejich vzrůst, rozvoj.