přístupy-k-osobnosti-humantistickéx-psychoanalitickéx-behavioralistické
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Chování je motivováno hlavně potřebou člověka vyvíjet a realizovat se, něco dokázat.
Lidé odvozují pocit spokojenosti či nespokojenosti ze svých zkušeností.
Přijímány jsou ty zkušenosti, které jsou vnímány jako podporující či zvyšující Self.
Každá osoba je vrozeně motivována být naživu a realizovat se.[2]
Rogersův přístup k subjektu je důsledně fenomenologický.
Chceme-li vysvětlit, proč daný jedinec myslí, cítí jedná právě daným způsobem, musíme jít do jeho osobního světa významů.
Subjektivní prožitky jsou hlavním a jediným klíčem, umožňujícím porozumět chování.
-
Chování je ovládáno tím, jak jsou podnětové situace interpretovány.
-
Nikdo nemá právo nutit svou realitu druhým.
-
Chování je vždy ovlivněno současnou percepcí a interpretací a předvídáním budoucího.
Teorie Self
Nejdůležitější otázkou pro Rogerse je otázka „Kdo jsem?“ , i proto se Rogersův přístup někdy označuje jako teorie Self. Self Rogers definuje jako organizovaný, konzistentní konceptuální „gestalt“ soustředěný na percepci rysů Já a na percepci vztahů Já k druhým lidem a k rozmanitým aspektům života.[3] Skládá se ze tří hlavních částí, který vede buď ke kongruenci,[5] anebo naopak k inkongruenci, ta v podstatě znamená obsažení značných rozporů mezi dílčími složkami, což vede k ochromení sebeaktualizace.[5]
V Rogersově teorie se osobnost dělí na tři hlavní složky[6][5]:
(1) Sebeúctu - určena právě vztahem mezi tím jakým člověkem jsem, a jakým člověkem bych chtěl být.
(2) Sebeobraz (vědomé sebepojetí) - utváří se v aktivní interakci s jinými lidmi od raného dětství. Vychází z (1) potřeby prožívat sebe sama v souladu s tímto pojetím, (2) z potřeby kladného přijetí druhými, (3) z potřeby kladného přijetí sebou samým.
(3) Ideální Self (Já-Ideál) - to, jací bychom mohli, resp. chtěli být. Vlastnosti, které bychom chtěli mít.
Vývoj osobnosti
C. R. Rogers se soustřeďuje na cesty, jimiž je, prostřednictvím hodnocení druhými podněcován vývoj pozitivního či negativního obrazu o sobě samém:
(1) Novorozenec vnímá všechny zážitky jako nečleněné.
(2) Postupně začíná odlišovat sebe od zbytku světa.
(3) Struktura Self je vytvářena postupně, interakcí s prostředím.
Obsah sebepojetí osobnosti je produktem socializačního procesu, jeho vývoj je vázán na:
-
Potřebu pozitivního vztahu
-
Potřeba lásky a péče u kojence
-
Potřebu pozitivní sebeúcty
Výsledkem je takové jednání osoby, které je přijímáno jak druhými tak sebou samým - člověk se učí za co může a za co nemůže očekávat pozitivní vztah k sobě.
Bezvýhradnost pozitivního vztahu:
-
Znamená vytvoření rodinného prostředí, ve kterém je dítě akceptováno a uznáváno přesně podle toho, jaké je.
-
Je jedinou cestou, která nepřekáží dětské tendenci realizovat se.
-
Výsledkem je prožívání nepodmíněné pozitivní sebeúcty.[2]