Sny

Lidé, kteří se ale narodili slepí, žádné obrazy nevidí. Jejich sny jsou postavené na základě jiných smyslů – sluchu, čichu, doteku nebo emocí. Zdá se jim o vůních, zvucích a jiných smyslových vjemech.

experiment- SPÁNEK BEZE SNŮ?

Člověk musí spát, ale co kdyby spal beze snů? Jde to vlastně vůbec? Jako první se o to pokusil William Dement roku 1960 . Jeho experimenty mají dnes nejen vědeckou, ale také historickou hodnotu. Metodický postup byl jednoduchý. Probouzel spící dobrovolníky pokaždé, když se na monitorujícím zařízení objevil počátek REM fáze spánku. Činil tak s neoblomnou vytrvalostí několik nocí za sebou. Výsledky byly překvapivé. Tím, že pro vědecké účely nebylo spáčům dopřáno aby odesnít své sny během REM fáze spánku, došlo k tomu, že již během čtvrté nebo páté „deprivační noci“ bylo nutno dobrovolníky budit až třicetkrát za noc. Po deseti nocích nebylo možné v pokusu pokračovat, protože se ukázalo, že pokusné osoby po každém probuzení okamžitě upadají do REM fáze spánku. O tom, jak biologicky i psychologicky je snová část spánku důležitá, vypovídá prostý fakt, že po skončení pokusů během následující noci ukázaly přístroje významný nárůst REM spánkové fáze- až o 40 procent z celkové doby spaní. Vše nasvědčovalo tomu, že člověk musí „dohnat“ to, o co byl během předcházejících nocí ochuzen. Má potřebu odesnít své sny.

Během experimentu se ukázalo, že lidé, zbavení spánkových period, jsou ze začátku klidní, ovšem po několika dnech u nich narůstá tenze a začíná se objevovat úzkost. Každý další den experimentu se obtížněji soustřeďovali, jejich pozornost značně kolísala, cítili se unavení a objevila se zvýšená podrážděnost. To by asi ale nemělo nikoho překvapit. Vždyť se pořádně nevyspali, když je stále někdo v noci budil. Ale není to z pouhého nevyspaní. William Dement totiž zároveň se skupinou dobrovolníků, buzených z každé snové REM fáze spánku, experimentálně probouzel jinou skupinu pokusných osob, ovšem tentokrát v NREM fázích spánku. To znamená v době, kdy spáč nespí ty pravé sny, nebo sní beze snů. Tyto jedinci však změny v náladě neprožívali. Chovali se zcela normálně. To, že člověk potřebuje snít své sny, bylo potvrzeno nejen srovnáním s kontrolní skupinou, ale také tím, že jakmile přestali být dobrovolníci buzeni ze svých REM fází spánku, vše se vrátilo do předchozího stavu. Dement došel k závěru, že dlouhodobá snová deprivace může vést k vážným poruchám osobnosti.

ŠPATNÉ SNY

Jedná se o sen naplněný úzkostí, nebo strachem. Jeho obsah je živý, většinou se týká ohrožení života nebo vlastního ega, obvykle se vrací, vzpomínka na obsah snu je zachována. Po probuzení je člověk schopen komunikace ale zůstává pocit tísně. Špatné sny se dělí na „noční můry“ a „noční děsy“. Oba procesy jsou úzce spojeny se somatickým prožíváním a patří spíše do kategorie spánkové patologie, nikoliv do světa skutečných snů.