SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE

Asocianistický přístup (tzv. měkký přístup) - teorie vnímání zdola nahoru (data driven) – zaměření se na charakteristiky poznávaného – to, co nám ukazuje, nabízí, kvality pozorovaného jako jsou fyzické znaky, způsob chování – Teorie intergrace informací H.Anderson

Konstruktivistický přístup (tzv. tvrdý přístup) – teorie vnímání shora dolů (theory driven) – vliv na posuzování osoby mají kognitivní, afektivní a motivační charakteristiky percipienta – jedná se o aktivní konstrukci poznávajícím.

• Teorie centrálních rysů – Solomon Asch (centrální a periferní rysy)- Centrální rysy jsou takové charakteristiky osoby organizující formování dojmu o jiné osobě, tvoří rámec pro interpretaci další informací

  • Centrální rysy = figura

  • Periferní rysy = pozadí

• Spojitý model formování dojmu – Fiske, Neuberg (1990) – platí obojí, vnímání (poznávání) probíhá zdola i ze shora, dokud nejsme „spokojeni“ s obrazem osobnosti – setkání s osobou pak primární kategorizace, zaměření pozornosti na atributy, potrvzující kategorizace když neůspěch tak rekategorizace, když neúspěch tak integrace z jednotlivostí, jinak po potvrzující kategorii vyhodnotím možné otevřené projevy chování a jestli je pro mě nutné osobu poznávat dále či ne

TEORIE ATRIBUCE

Teorie atribuce – se zabývá procesem přisuzování (= atribuce), aneb jak lidé docházejí k přesvědčení o tom, jak se druzí chovají a proč

• = soubor pravidel a principů na základě kterých jedinec vysvětluje chování druhých

HEIDEROVA TEORIE ATRIBUCE - 1958

• Fritz Heider (1958) – teorie atribuce – lidé se chovají jako naivní vědci – shromažďují informace, analyzují je a tvoří teorie o příčinách chování jedince – identifikace příčin= kauzální atribuce

• přednost dáváme příčinám, které považujeme za stálé a trvalé (vs. Přechodné)

  • 1. vnitřní / dispoziční atribuce – kdy příčina chování souvisí s nějakou vnitřní stránkou jedince, např. s jeho osobností, schopnostmi, inteligencí, náladou.

  • 2. vnější / situační atribuce – kdy příčina chování souvisí s vnějšími vlivy, tedy faktory prostředí, jiných lidí, peněz.

• Př.: Proč dotyčný uspěl u zkoušky? Je za jeho úspěchem inteligence, studijní předpoklady, nebo měl štěstí, zkouška byla lehká?

TEORIE ZACH

• Základní atribuční chyba: tendence podceňovat situační vlivy v chování posuzovaného jedince a předpokládat, že chování je vyvoláno osobnostním rysem jedince (fotbal). Ignorujeme i vlivy sociální role (tazatel vs. soutěžící). Naopak posuzujeme-li sebe, máme tendenci negativní informace přisuzovat situaci – naše chování je důsledkem situace, nikoliv já.

• Další atribuční zkreslení: Nápadný člověk má ve skupině vždy větší odpovědnost

• Tendence přisuzovat úspěch sobě a ne druhým

= atribuční rozhodnutí týkající se vlastního i cizího chování neprovádíme vždy logickým, objektivním ani stejným způsobem, bývají zkreslena.