Temperament

V Grayově teorii jsou extraverze a neuroticismus sekundární rysy, jež stojí na bazálnějších dimenzích, jež označuje jako úzkost (anxiety) a impulzivitu. Úzkost je definována jako citlivost k podnětům trestu, nepřítomnosti odměny a novosti či neobvyklosti. Vysoká míra úzkosti je tedy podmíněna vysokou citlivostí k těmto stimulům. Impulzivita je definována jako citlivost k podnětům odměny a nepřítomnosti trestu. K těmto dvěma dimenzím připojuje ještě dimenzi defenzivnosti. Ta vyjadřuje rozdíly v reakcích na averzivní podněty a její póly jsou vymezeny obrannou (reaktivní) agresí a únikovým chováním[1].

Biologickým základem úzkosti je systém inhibice chování (BIS) a jeho aktivita je doprovázena stavy úzkosti. BIS navozuje stav zvýšené pozornosti a připravenosti k reagování. Podkladem impulzivity je systém aktivace chování (BAS), který je spojen s vyhledáváním pozitivního posílení (tedy s pozitivní emocionalitou)[1].

Předmětem kritiky bývá, že jeho model je odvozen z výzkumů prováděných na zvířatech a neměří tyto postuláty v lidském kontextu[1].

C.R. Cloninger

Temperament jsou ty složky osobnosti, které se týkají emocionality, jsou dědičné, vývojově stabilní a neovlivnitelné sociokulturním prostředím (1994).

Neurogenetická báze osobnosti.

¨

C. Robert Cloninger přijímá ve svém modelu obecně přijímané stanovisko, že temperament představuje ty složky osobnosti, jež jsou dědičné, týkají se emocionality, jsou vývojově stabilní a neovlivnitelné sociokulturním učením[1]. Na základě svých výzkumů prováděných u lidí i zvířat rozlišuje tři temperamentové dimenze. Jsou jimi vyhýbání se poškození (harm avoidance), vyhledávání nového (novelty seeking) a závislost na odměně (reward dependence).

Dimenze vyhýbání se poškození je vymezena póly náchylnost k úzkosti a vitality spojené s riskováním. Vysoký skór vyhýbání se poškození je spojován s pesimismem, bázlivostí, plachostí a unavitelností, zatímco nízký skór s optimismem, odvahou, společenskostí a vitalitou.

Dimenze vyhledávání nového je vyjádřena póly explorační impulzivity a stoické uměřenosti. Vysoký skór odpovídá impulzivitě, dráždivosti, výstřednosti a potřebou zkoumat, přičemž nízký skór je charakteristický opatrností, rigiditou, uměřeností a stoicismem.

Dimenze závislost na odměně je zakotvena sociálním přilnutím proti rezervovanosti či chladu vůči okolí. K vysokému skóru náleží otevřenost, vřelost, "zúčastněnost", citovost a k nízkému kritičnost, odměřenost, netečnost a nezávislost.

Faktorová analýza odhalila další faktor, na ostatních nezávislý, jímž je persistence. U té je vysokému skóru připisována horlivost, pevnost, ctižádostivost a perfekcionismus a nízkému skóru apatičnost, nestálost, pragmatičnost a tendence se vzdávat[1].

Neurobiologickým základem temperamentu je limbický systém, přičemž individuální odlišnosti jsou způsobeny rozdílnou aktivitou odlišných neurotransmiterů. Vyhledávání nového je spojeno s dopaminem, vyhýbání se poškození s neuromodulátory GABY a serotoninu, závislost na odměně s noradrenalinem a serotoninem a persistence s glutamátem a serotoninem[1].