Temperament

OSOBNOSTÍ PSYCHOLOGIE:

Temperament

Historie? Plomin, The study of temperament„MODERNÍ DĚJINY výzkumu temperametu začínají koncem padesátých let nyorskou longitudinální studíí Tomas a Chessová. V té době ještě v SSSR podobný výzkum vedli Těplov a Merlin. Tyto skupiny měli společné toto: obě odstoupili od konstitučního přístupu- omezili temperament na formální aspekty prožívání, odmítli spojení mezi konstuční výbavou a temperatovými, osobnostními rysy. Mezi těmito Tytovýzkumníky byly tyto rozdíly:

TM: vysvětlují temperament v pojmech nervové soustavy, kdežto TCH nehledá žádnou biologickou interpretaci biologických rysů. TM experimentální a laboratorní studie, zatímco TCH jako nástroj klinické metody- pozorování, dotazníky, rozhovory a hlavně TM se zaměřuje na dospělé, kdežto TCH na dětskou populaci. Tyto dvě školy se do 80. let nemohli dohodnout. Vedle těchto škol se ještě vydělily biologicky orreintované teorie osobnosti (Eysneck a Gray, či Zuckerman), 90. léta diskuze, hodně redigování teorií a v souvislosti s novými technickými poznatky a pokroky se nejvíce posouvají výzkumy biologických základu temperamentu. U nás Balcar, Nakonečný, smékal, říčan

Co je temperament?

Temperament : „psychologické charakteristiky osobnosti, jež jsou vrozené /dědičné/, můžeme u nich identifikovat biologický základ a týkají se formální (stylistické, dynamické, průběhové) Neobsahové stránky prožívání a chování.“

Či: Celá skupina vlastností temperamentových kvalit, které jsou na sobě relativně nezávislé. Či

Celkové citové ladění osobnosti, převládající nálada, vitalita.

Určuje způsob citové i volní vzrušivosti, aktivity a reaktivity (celkový styl prožívání a jednání, který ale souvisí s emočním aspektem os.).,

Kagan[3] definuje temperament jako vrozené vzorce chování a biologických funkcí organismu, které se projevují od narození a nabývají různého fenotypického výrazu v závislosti na zkušenosti člověka.

Cloninger[1] pod pojmem temperament rozumí ty složky osobnosti, jež jsou dědičné, vztahují se k emocionalitě, jsou vývojově stabilní a nejsou ovlivnitelné učením. Blatný[1] pro definici temperamentu uvádí další významný znak, ačkoliv ho jiní autoři explicitně neuvádí.

Důležitým faktorem je, že jsou jen málo ovlivnitelné výchovou, a do velké míry nepodléhají volní kontrole – spontánnost projevů. ,Balcar: „vlastní temper. Můžeme jen v nepatné míře trvale a záměrně ovlivnit, můžeme se však naučit účelně s ním zacházet.“

2 odlišné psychologická stanoviska: za temperament by měli být označovány POUZE EMOCIONánlní oblasti osobnosti (navazuje na ALLporta)-charakterizoval jako inviduální rozdíly v emocionální oblasti osobnosti), druhé hledisko Formální či stylistické aspekty chování jako celku Buss a Plomin – rozlišující dimeze aktivity, emocionality a sociability