VÝZNAČNÉ OSOBNOSTI A MEZNÍKY SVĚTOVÉ KINEMATOGRAFIE

- ve svých zběsilých vizích využívá Freudovu psychoanalýzu

„Eraserhead“

- experimentální pokus zaznamenaný na černobílý materiál

- časté využívání nejednoznačných symbolů často sklouzává k halucinaci

„Sloní muž“

- příběh vykreslený dle skutečných událostí o fyzicky zdeformovaném jedinci

- velký humanistický akcent

„Modrý samet“

„Twin Peaks“

- kultovní televizní seriál

„Lost Highway“

QUENTIN TARANTINO

- v současnosti velmi populární režisér, který využívá originální druh realismu – kombinuje zvláštní směs už

tolikrát viděných příběhů s nečekaným, šokujícím vyvrcholením (inspirace starými béčkovými kung-fu filmy,

využívání paralelních dějových linií)

„Pulp Fiction“ - historky z podsvětí

- osudový propletenc vztahů jednotlivých postav ústí v nečekaný, ale přesto logický závěr

- Oscar za scénář, Zlatá palma v Cannes

K doplnění – Underground

- 60. léta – hnutí Underground Cinema

- „Nehceme filmy růžové, chceme filmy v barvě krve“

ANDY WARHOL

- dokumentaristický realismus (podobný stylu free cinema)

- na počátku 70. let založil Factory Films

- často využívá transexuálního/homosexuálního akcentu

„Spánek“

- šestihodinový záznam spícího muže, bez střihu, využívá kontaktní čas (ne filmový)

„Empire“

- osmihodinový statický záběr na budovu Empire State Building

„Děvčata z Chelsea“

- sociologizující dokument, částečně zpracovaný střihem

- komponované pro souběžné předvádění na dvou plátnech (3 a půl hodiny)

- v hotelu Chelsea se shromažďovali narkomani a sexuální zvrhlíci

- tajně natočeni i normální hosté hotelu

„Tělo“

„Blue Movie"

- určující film pornografie

- vedle Warhola undergroundovou (avantgardní) filmovou scénou prošlo velké množství osobností, které

atakovali postupy uplatňované v „mainstreamové“ produkci (šokující, perverzní témata objevujeme v krátkých

snímcích Richarda Kerna, jenž často spolupracoval s L.Lunch, podobné témata zpracovává např. i Nick Zedd,

představitel mysticko-surreálně imaginativního stylu Kenneth Anger…..)

Italská kinematografie

- samostatnou filmovou výrobu datujeme od roku 1905

- na rozdíl od jiných zemích se v Itálii film brzo odpoutal od jarmareční zábavy a již v raných letech se režiséři zaměřovali především na monumentální historická témata z dávné historie (Pád Troji, Quo vadis, Agrippina)

- nejslavnějším filmem němého období je Cabiria, kolosální historická freska, na jejímž vzniku se podílel i

italský kníže básníku Gabriele d’Annunzio

Neorealismus

- nejvýraznější směr světového poválečného filmu (přesáhl hranice it. kinematografie)

- cílem neorealismu je toto: dodat všem lidem odvahu, dát všem sebevědomí být člověkem

- termín neorealismus implikuje – v nejširším slova smyslu – i odstranění štábu profesionálních technických